Článek
Mezi tématy jejich tvorby je otázka osobní a kolektivní identity, klimatická a ekologická krize a napříč všemi pracemi přihlášenými do ceny vystupuje pandemie.
Držitelé ceny v jejím 33. ročníku jsou Olga Krykun, David Přílučík, Vojtěch Rada, Martina Drozd Smutná a Ezra Šimek. Výstava jejich prací začne 23. září ve Veletržním paláci. Společně s ní začne výstava letošního zahraničního hosta, kterým je v thajský multimediální umělec Korakrit Arunanondchai. Pořadatelé dnes letošní laureáty představili novinářům.
Porota vybírala z 80 portfolií autorů. „Setkali jsme se s novou generací umělkyň a umělců vstupujících na uměleckou scénu, která sdílí specifický jazyk informovaný digitální estetikou, on-line platformami a sociálními médii, jež kriticky a nápaditě recyklují,“ uvedla porota. „Viděli jsme řadu děl rozkročených mezi skutečnou a digitální existencí, která si pohrávají s tím, jak je umění a život vnímáno na obrazovce a skrze ni, a se vztahem ke skutečným tělům a identitám v trojrozměrném prostoru. Napříč všemi přihláškami pak sloužila pandemie jako neustálá a naléhavá připomínka toho, že fyzická realita stále existuje a zůstává pro lidskou zkušenost zásadní,“ shrnuli porotci přístupy umělců.
Výchozí zkušeností pro generaci Olgy Krykun je podle poroty „post-digitální intimita“, která se v díle autorky projevuje balancováním na pomezí off-line a on-line světa. Kombinuje prvky pohanské mytologie a rituálů se symboly a produkty populární kultury.
Práce Davida Přílučíka vychází z jeho osobní zkušenosti se sociální nespravedlností. Silný akcent klade na životní prostředí a hledání průniků mezi přírodou a kulturou. Vojtěch Rada čerpá svou estetiku z herního světa, který používá jako kritický nástroj k úvahám o digitální i fyzické realitě a také o tom, kde se hranice mezi nimi již zhroutily.
Obrazy Martiny Smutné se obrací k problému těla z feministické perspektivy a kritizuje tradice, kdy umění bylo výsadou bílého muže. Ezra Šimek se s ironií zapojuje do témat nebinárnosti, genderové fluidity a souvisejících politických a sociálních témat. Často odkazuje na populární západní kulturu, zejména hollywoodskou tradici.
Porota dříve určila na základě posouzení portfolií finalisty a z nich poté vítěze. Na základě přání umělců se dva roky nevyhlašuje jediný vítěz. Změna je podle pořádající Společnosti Jindřicha Chalupeckého výsledkem diskusí na místní i mezinárodní scéně o smyslu uměleckých ocenění. „Tento krok má umenšit míru tlaku na umělkyně a umělce, kteří po celý rok usilovně pracují na nových projektech pro společnou výstavu, ale také poukázat na to, že srovnávat umělecké výkony nelze stejným normativním způsobem jako v jiných odvětvích lidské činnosti,“ uvádějí pořadatelé.
