Článek
Českou filharmonii (ČF) povede hlavní hostující dirigent Tomáš Netopil. V první polovině koncertu provede izraelský pianista Tom Borrow Klavírní koncert č. 24 Wolfganga Amadea Mozarta. Původně avizovaný Mozartův Koncert pro flétnu, harfu a orchestr C dur byl odložen z důvodu nemoci. Koncerty se opakují 10. a 11. února.
S ČF budou na uvedení dramatického útvaru Medea spojujícího herecký přednes s hudebním doprovodem spolupracovat Zuzana Stivínová jako Medea, Jiří Hájek v roli Iásóna, Michaela Zajmi coby Cehůva a synové Medey v podání Šimona Halouzka a Jana Vychytila.
„Velmi mne těší poznávání nových skladeb a hudebních forem. Bendova hudba a jeho inovátorský kompoziční um byly již za jeho života velmi seriózně uznávány a vzbudily obrovské nadšení a inspiraci i u Mozarta, který se o Medee pochvalně zmiňoval v dopisech svému otci. Máme před sebou krásný úkol, oslavit Bendovo třísetleté výročí narození jeho geniálním dramatickým dílem,“ uvedl dirigent Netopil.
Myšlenku střídání hudby a mluveného slova přejal Benda od Jeana Jacquesa Rousseaua. Prakticky i umělecky ji uvedl v život, a proto je někdy považován přímo za zakladatele formy melodramatu. Bendovým cílem bylo vytvořit nové hudební drama, které by konkurovalo převládající italské opeře, jíž dominovala hudba a všechny ostatní složky jí byly podřízeny. V melodramatu se naopak hudba ocitá v druhotném postavení a jejím hlavním úkolem je podporovat dramatický účinek textu.
ČF ze skladeb Bendy v minulosti několikrát uvedla pouze Symfonii B dur. Poprvé ji provedl Václav Talich v roce 1938, o čtyři roky později Rafael Kubelík a v roce 1950 na dvou koncertech Jiří Šejna. Naposledy v Rudolfinu zazněla v roce 1954, kdy byla pořízena také její nahrávka pro Supraphon, která znovu vyšla v roce 2007.
Ani Mozartův Klavírní koncert č. 24, který zazní před Medeou, není v dramaturgii ČF příliš častou položkou. Naposledy ho pod taktovkou Waltera Wellera provedl v roce 2006 tehdy devatenáctiletý Lukáš Vondráček.
