Článek
Setkání nazvané Navzdory osudu a vernisáž fotografií Navzdory má podle předsedy plzeňské židovské obce Jiřího Löwyho připomenout nejen osudy těch, kteří se z koncentračních táborů nikdy nevrátili, ale i těch, kteří se vrátili a podali o svém utrpení svědectví. Vzpomínkovým setkáním se nesl příběh plzeňské židovské rodiny Goldscheiderů. Většina členů rozsáhlé a kdysi významné plzeňské rodiny holokaust nepřežila.
V lednu 1942 bylo ve třech transportech deportováno z nákladového nádraží v Plzni do ghetta v Terezíně 2604 Židů. Konce války se dožilo jen 204 z nich. Ostatní zemřeli v Terezíně nebo v dalších koncentračních táborech.
„Chceme poukázat na to, že šoa (holokaust) se netýká jen generace, kterou bytostně zasáhla, ale i potomků těch, kteří šoa přežili. Většina z generace našich rodičů už odešla, a proto cítíme, že je to povinností nás, druhé a třetí generace, vyprávět tento příběh dál,“ uvedl Löwy. Setkání v synagoze se účastnil také vrchní zemský rabín Karol Sidon, plzeňský římskokatolický biskup Tomáš Holub či ministr kultury Martin Baxa.
Osudy židovských rodin zachycuje v synagoze výstava černobílých snímků plzeňského fotografa Radovana Kodery nazvaná Navzdory. „Je to projekt, který evokuje myšlenku, jak by ten svět vypadal, kdyby někteří členové židovské komunity nepřežili. Nafotil jsem velkoformátovým fotoaparátem současné potomky tehdejších přeživších, protože většina těch, co tehdy přežili, už dnes nejsou mezi námi. Ale jsou tu pořád jejich potomci. Fotil jsem klasický rodinný portrét, kdy ta rodina stojí nebo sedí před fotoaparátem, a pak odejdou a nafotil jsem to stejné místo bez nich - jak by vypadal svět, kdyby tady nebyli,“ řekl Kodera. Snímky budou ve Staré synagoze k vidění do konce dubna.
Plzeň byla jedním z měst, odkud byli Židé deportováni do ghetta. Nejprve byli shromážděni v sokolovně v dnešních Štruncových sadech. Stovky mužů, žen a dětí se tísnily uvnitř a spaly na slamnících na zemi. Byli tam Židé nejen z Plzně, ale také z okolí Manětína, Kralovic, z Rokycanska a dalších míst na Plzeňsku. V určené dny museli ze sokolovny odejít seřazeni ve čtyřstupech, odváděly je odtud ozbrojené strážní oddíly. Tři vlakové soupravy s označením R, S a T vyjely z nákladového nádraží 18., 22. a 26. ledna 1942. Každý z deportovaných měl na krku cedulku s označením transportu a svým pořadovým číslem. Stejně označena byla i jejich zavazadla. Nejstarším člověkem zařazeným do transportů z Plzně byla devadesátiletá Marie Ebenová z Litohlav, která zemřela čtyři dny po příjezdu do Terezína, nejmladším osmiměsíční Eva Fischerová z Plzně, která se svou matkou válku přežila.
Výstavu Čas nezapomnění připravila k 80. výročí transportů Plzeň. Je v mázhauzu radnice venku před radnicí a ve Smetanových a Štruncových sadech.
