Článek
V lednu 1942 bylo ve třech skupinách deportováno z nákladového nádraží v Plzni do ghetta v Terezíně 2 604 mužů, žen a dětí. Konce války se dožilo jen 204 z nich. Výstava v mázhauzu radnice i ve veřejném prostoru před radnicí a ve Smetanových a Štruncových sadech začne v pondělí a potrvá do 28. ledna, venkovní část do 3. února, řekla ČTK mluvčí magistrátu Eva Barborková.
„Zachovalo se několik fotografií. Je velmi smutné dívat se do tváří lidí, označených žlutou šesticípou hvězdou, kteří si nesou v kufřících svůj skromný majetek a nevědí, co je čeká. My dnes víme, že si šli pro smrt. Tragická událost a ani osudy těch, kteří byli na základě norimberských rasových zákonů zbavováni majetku, zaměstnání, lidských i občanských práv, byli označeni jako méněcenní, nemohou být zapomenuty,“ řekl plzeňský primátor a nový ministr kultury Martin Baxa (ODS).
Plzeň byla po Praze a Brnu třetím českým městem, odkud byli Židé deportováni do ghetta. Nejprve byli shromážděni v sokolovně v dnešních Štruncových sadech. Tísnili se uvnitř a spali na zemi. Byli tam Židé z Plzně, Rokycanska, Kralovicka, Manětínska a dalších lokalit. V určené dny je ve čtyřstupech odváděly strážní oddíly. Tři vlakové soupravy s označením R, S a T vyjely z Plzně 17., 22. a 26. ledna 1942. Každý deportovaný měl na krku cedulku s označením transportu a pořadovým číslem. Nejstarší byla devadesátiletá Marie Ebenová z Litohlav, která zemřela čtyři dny po příjezdu do Terezína, nejmladší osmiměsíční Eva Fischerová z Plzně, která s matkou válku přežila.
V Terezíně byly rodiny rozděleny - zvlášť práceschopní muži, ženy s dětmi do 12 let a staří a nemocní. V ubikacích spali na slámě rozházené po holé zemi, téměř chyběla hygienická zařízení, byly problémy se stravováním. Už v březnu 1942 bylo 620 lidí odvezeno do ghetta v polské Izbici, následovaly další transporty do ghett a táborů smrti. Na konci roku 1942 byla naživu už jen třetina deportovaných lidí z Plzně.
„Rasistické předsudky, jejich propagandistické využívání a nenávistné kampaně proti skupinám obyvatel nezmizely s koncem druhé světové války,“ uvedl dokumentarista a autor výstavy Martin Šmok. Oběti transportů připomíná pamětní deska na sokolovně, památník Zahrada vzpomínek u Staré synagogy, 80 kamenů zmizelých, osazovaných do chodníků před domy, kde Židé před deportací žili, i aplikace IWalk, což je celosvětový projekt, jehož cílem je spojit návštěvu autentické lokality s úryvky svědectví. V Plzni se lze vypravit na dvě trasy Po stopách plzeňských Židů a Židovská Plzeň v době šoa; na 21. a 28. ledna jsou připravené komentované prohlídky.
