Článek
Po několikanásobném zatočení klikou se vyrobí dostatek energie na přehrání jedné z 20 nahrávek. Z poesiomatu, jakési šedé zahnuté kovové roury, připomínající periskop ponorky, tak mohou mluvit a zpívat hlasy plzeňských rodáků Miroslava Horníčka, Jindřicha Plachty, Josefa Skupy, Karla Gotta či Jiřího Suchého, je ale také možné přehrát si zde poezii současných tvůrců, cinkot historické plzeňské tramvaje Křižík & Brožík nebo chorál fanoušků fotbalové Viktorie.
První přístroj na poezii se objevil v Praze v roce 2015. „V Česku jsou poesiomaty zatím asi na 20 místech, Praha, Brno, Ostrava, bude v Českém Těšíně, v Pardubicích, v zahraničí je v New Yorku, Paříži nebo Dublinu,“ řekl ČTK autor myšlenky Ondřej Kobza. V Plzeňském kraji jsou poesiomaty v Klatovech, v šumavských Prášilech nebo v Šitboři na Domažlicku.
Přístroj uchovává také hlas osmadevadesátiletého amerického veterána George Thompsona, který v roce 1945 osvobodil s Pattonovou armádou Plzeň a který město dosud pravidelně v květnu navštěvoval. Věk už mu znovu přijet nedovolí, nahrál ale pro Plzeň a Plzeňany audiovzkaz, v němž se vyznává, že Plzeň je jeho druhý domov. Hlasem Josefa Skupy promlouvají loutky Spejbla a Hurvínka, Jan Vyčítal zpívá svou skladbu To tenkrát v čtyřicátom pátom, Jaroslav Lenk oblíbenou místní píseň Plzeňská věž.
„Na každém místě má poesiomat jinou náplň, hledáme vždy zvukovou identitu toho místa. Je to vlastně zkoumání toho, o čem to město je. Je to taková rozehraná duše města. Posilovač genia loci,“ řekl Kobza. Zároveň se dají zvuky třeba po roce obměnit.
Plzeň získala svůj poesiomat zatím na pět let a město za něj zaplatí 200 000 korun. Poesiomat nevyžaduje připojení k žádné síti, elektrická energie potřebná na jeho provoz je generována otáčením kliky.
