Článek
„Interiéry, které se zachovaly až do 60. let 20. století, tím prakticky zachránila před zničením,“ řekl primátor Martin Baxa. Ocenění předal příbuzným vědkyně.
„Historickou Pečetí města Plzně oceňujeme ty, kteří se zasloužili o rozvoj našeho města, o ochranu jeho práv nebo napomohli k jeho prestiži. A o to vše se Věra Běhalová určitě ve velké míře zasloužila, vždyť díky ní byly zachráněny Loosovy plzeňské interiéry, na něž jsme nyní tak moc pyšní. Kdyby je důkladně nezdokumentovala a nenechala prohlásit kulturní památkou, zanikly by. Zachránila je před zkázou,“ shrnul primátor.
Běhalová se narodila 31. července 1922 v Prostějově. Krátce po komunistickém převratu v roce 1948 byla vyhozena ze studia dějin umění na Karlově univerzitě, protože se zapojila do protikomunistického odboje a předávala tajné zprávy od svých pedagogů z univerzity francouzskému velvyslanci. Po prozrazení byla spolu s dalšími odsouzena na sedm let za špionáž a velezradu. V 50. letech 20. století byla internována v pracovních lágrech, z vězení se vrátila s trvale podlomeným zdravím. Po odpykání trestu ji čekalo střídání různých druhořadých zaměstnání, až se v druhé polovině 60. let minulého století dostala do Plzně na Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody.
„Zde mohla poprvé od studií pracovat ve svém oboru. Díky své pevné vůli a ohromnému nadšení se stala jednou z nejvýznamnějších odbornic na Loosovu tvorbu,“ řekl vedoucí památkového odboru magistrátu Karel Zoch. Běhalová si podle něj získala důvěru pamětníků, kteří ji k tvorbě Adolfa Loose v Plzni navedli. Začala si dopisovat s Loosovými bývalými spolupracovníky, klienty a přáteli. Pustila se do hledání toho, co po válce z Loosových realizací v Plzni zbylo. Vše zdokumentovala a nechala prohlásit za kulturní památky. Mnohé interiéry tak podle památkářů zachránila před zničením, neboť Loosova tvorba byla stejně jako ostatní památky modernistické architektury vnímána jako buržoazní a nehodnotná.
Zmapování plzeňských interiérů Věrou Běhalovou bylo základním stavebním kamenem pro jejich budoucí studium a obnovu. Dalšímu bádání po historii Loosovy plzeňské tvorby se věnovala po emigraci do Vídně v roce 1968. Ve Vídni dokončila přerušená studia doktorátem z dějin umění a stala se uznávanou odbornicí na architekturu a umění 19. a 20. století. Zemřela 6. ledna 2010 ve Vídni.
