Článek
Tlející dřevo je velkým šumavským tématem, správci parku chtějí lidem vysvětlovat, že odumřelé dřevo není mrtvé, ale slouží jako prostor a zásobárna živin pro nový život. ČTK to řekl mluvčí parku Jan Dvořák.
„Tlející dřevo je takovým šumavským fenoménem, hlavně kvůli tomu, že Šumava jsou především pralesy, pralesní zbytky, jsou to lesy, kde je velká míra bezzásahovosti, a to s sebou přináší právě tlející dřevo. A my v letošním roce budeme nejrůznějšími akcemi představovat tlející dřevo ze všech možných úhlů pohledu,“ řekl. Podle odborníků představuje tlející dřevo zásadní součást lesních ekosystémů. Na rozkládajícím se dřevě či na odumírajících stromech jsou důležitá stanoviště pro řasy, houby, mechy, hmyz či ptáky. Je zdrojem cenných živin pro přirozenou obnovu lesa a hraje roli i v morfologii svahů.
V programech pro veřejnost chtějí proto správci parku představit všechny tyto aspekty a popsat i postupy, které v parku aplikují. „Například že i v těch zásahových lesích necháváme docela velké procento tlejícího dřeva, necháváme třeba vysoké dvoumetrové pařezy nebo neshrabáváme klest a necháváme ho na místě a podobně,“ popsal mluvčí.
Jedním z příkladů, kdy se podle něj ukazuje důležitost ponechání mrtvého dřeva v přírodě, je oblast Poledníku. Po orkánu Kyrill v roce 2007 a po následném napadení kůrovcem tam uhynula a zůstala ležet na zemi většina stromů, les se tam ale přirozeně obnovil. „Dlouhou dobu si lidé mysleli, že tam nic neporoste, když tam odumřel les. Protože Poledník je vysoký kopec, panují tam extrémní meteorologické podmínky a ten růst lesa je vidět až teprve teď. Je tam možné krásně ilustrovat to, že když les na Šumavě odumře, neznamená to konec života, ba právě naopak, úplně nový život,“ dodal Dvořák.
Tematické roky pořádá správa parku od roku 2016. V roce 2016 si park připomínal 25 let od založení, následovaly například roky šelem, šumavských luk či mokřadů.
