Článek
Pacienti se ve virtuálním světě přesunou na zahradu, na hory, k moři nebo na pustý ostrov, kde při plnění různých úkolů zároveň procvičují potřebné části těla. Virtuální prostředí je pro ně méně stresující, zmírňuje vnímání bolesti při cvičení, zvětšuje pohybový rozsah i jejich motivaci.
„Celkem 40 pacientů s bolestí a omezením funkce v oblasti ramenního kloubu podstoupí běžnou rehabilitační léčbu indikovanou dle individuálních potřeb, polovina z nich navíc absolvuje i pravidelná cvičení s pomocí této moderní technologie,“ uvedla primářka Oddělení léčebné rehabilitace FN Plzeň Andrea Kunschová. Cvičení, která pacienti v různých virtuálních prostředích absolvují, mají různé stupně obtížnosti podle jejich fyzického stavu. Mohou při nich ležet, sedět i stát, léčba s využitím virtuální reality trvá měsíc.
„Ačkoli jsou programy pojaty jako herní zážitek, prioritou zůstává přizpůsobit je diagnóze pacienta a úrovni náročnosti, kterou mu daná dysfunkce umožní zvládnout. Díky tomu můžeme u nemocných zvýšit kvalitu, efektivitu i objem fyzické a mentální rehabilitace. Jsem zvědavý, jaké konkrétní výsledky studie přinese, a těším se, až budeme moci virtuální realitu zařadit mezi standardní druhy léčby,“ uvedl ředitel nemocnice Václav Šimánek.
„Snažíme se prostředí vyvíjet, aby tam byl neustále nový prvek, aby ta motivace byla čím dál tím větší. Na začátku můžeme být u moře, pak se pohybujeme v horách, v lese, postupem vývoje rehabilitace se mění i různé typy cvičení. Dnes už máme balík více než 30 různých aplikací. Snažíme se přizpůsobit možnostem pacienta a zároveň neustále měnit obsah, aby nebyl stejný stále dokola,“ řekl Konstantin Novikov, jednatel plzeňské společnosti VR medical, která programy pro rehabilitaci vyvíjí. Ve virtuálním prostředí pacienti začínají s jednoduššími cviky. S postupem rehabilitace se zvyšuje zátěž a výkon a pacienti se dostávají do složitějších cviků, ale také do nových prostředí. Na zahrádce tak například zalévají záhony, trhají ovoce do košíků, u moře chytají a třídí ryby a udělají si z nich nějaký pokrm a podobně.
Pacienti jsou podle Novikova většinou překvapeni, jak je prostředí do cvičení vtáhne. „Například jsme měli pána, který se nedokázal udržet bez opory déle než jednu minutu. Potom při cvičení stability cvičil sám déle než deset minut a ani nemohl uvěřit, že to zvládl. Museli jsme ho natáčet a ukázat mu to,“ popsal. Problém zvládnout moderní technologie a pohybovat se v prostředí, které zná z počítačových her spíš mladší generace, přitom nemají ani lidé starší 80 let, dodal Novikov.
Využití virtuální reality není pro FN novinkou. Už před lety ji používala psychiatrická klinika. Léčení alkoholici se při tréninkovém programu ocitli ve virtuální hospodě, kde měli v různých situacích odolávat pokušení vzít si alkohol.
