Článek
Unikát z období neolitu brzy poputuje do Východočeského muzea v Pardubicích. „Je to jednoznačně nejstarší objekt, na kterém jsme s kolegy na fakultě pracovali. Na záchraně a zakonzervování studny, která si vyžádala stovky hodin práce, se podílelo pět restaurátorů,“ řekl proděkan Fakulty restaurování Karol Bayer.
Zhruba 100 kusů křehkých částí je nutné převézt s největší opatrností. „Ani po konzervaci se ošetřené dřevo pevností nevyrovná běžnému dřevu. Přesto je možné ho při šetrné manipulaci převážet. Aby se tento světový unikát při transportu nepoškodil, obalíme jednotlivé díly do bublinkové fólie a vložíme je do plastových transportních nádob,“ řekl proděkan.
Záchrana čtyřboké dubové studny trvala restaurátorům přes dva roky. Nejdříve restaurátoři kusy dřeva po šetrném odstranění zbytků zeminy a ošetření biocidním prostředkem impregnovali po dobu 16 měsíců v roztoku sacharózy.
Cukr měl za úkol dřevo zpevnit a zabránit jeho smršťování. Dřevěné části pak vědci nechali schnout na roštech další rok. „Pozorovali jsme, zda se na povrchu nezačínají objevovat plísně a zda se jednotlivé kusy nesmršťují nebo nedeformují. V závěru jsme sledovali kolísání hmotnosti. Jakmile se stabilizovala, usoudili jsme, že proces sušení je u konce,“ řekl Bayer.
Pravěká studna je vysoká 140 centimetrů a skládá se ze čtyř rohových sloupků s drážkami, v nichž drží prkna tvořící strany objektu. Půdorys nálezu má tvar čtverce se stranou dlouhou 80 centimetrů.
Archeologové studnu nalezli v roce 2018 při průzkumu stavby dálnice D35 u Ostrova na Chrudimsku. Při logisticky a technicky náročné akci studnu z místa nálezu vyzvedli v jednom bloku.
Experti z brněnské Mendelovy univerzity poté pomocí letokruhů prokázali, že stromy použité na stavbu dubové studny byly pokáceny mezi roky 5256 a 5255 před naším letopočtem a rohové sloupy pocházejí z kmenu, který padl na přelomu let 5259 a 5258 před naším letopočtem. Při archeologickém průzkumu dálnice D35 odkryli archeologové ještě sedm dalších studní z různých období pravěku.
