Článek
„Věci zapomenuté v městské hromadné dopravě vydávají lidem pracovníci dispečinku,“ řekl ředitel podniku Tomáš Pelikán.
„Zavedený systém ztrát a nálezů jsme chtěli vylepšit. Chceme cestujícím, kteří něco ztratí v městské hromadné dopravě, věci vrátit. Na webu jsou popsané, na druhou stranu to nesmí být tak přesně popsané,“ řekl Pelikán. Popis je obecnější, detaily doplní majitel ztracené věci, aby tím prokázal, že je opravdu jeho, dodal ředitel.
„Často školáci zapomínají batůžky, třeba s tělocvikem. Dokonce nám volala ráno maminka, že její syn nechal v autobuse batoh s učením. Naštěstí se brzy autobus vracel a chlapec si mohl batoh vyzvednout a jít do školy,“ řekla Aneta Hodíková z dispečinku.
Někdy peněženku s vyšším obnosem nebo mobilní telefon nálezci neodevzdají, jejich majitelé tak o ně přijdou. Podle Hodíkové ale je stále dost poctivých lidí, kteří nález předají řidiči. „Jedna slečna během čtyř dnů zvládla ztratit telefon dvakrát, naštěstí se vždy našel,“ řekla Hodíková.
Pracovnice dispečinku hovoří také o klíčovém paradoxu, termínu, který používají. „Jsou klíče, které se vůbec nikdy nenajdou, a zároveň tu jsou klíče, pro které si nikdo nepřijde a neshání se po nich,“ řekla Hodíková.
Jsou také kuriózní případy. V autobuse zůstala jedna bota. Řidič viděl jak si dívky zkoušely obuv a pak vyběhly na zastávce z autobusu, jedna dívka tak nejspíš vyběhla s jednou bosou nohou, řekl Pelikán. „Jednou se našla v autobuse zubní protéza,“ řekl Pelikán.
Dohledat majitele ztracených peněženek mohou dispečeři i podle Pardubické karty, na které jsou nahrané osobní údaje.
Když se o věc dlouho nikdo nepřihlásí, propadá městu. „Dva až tři měsíce je tady necháváme, pokud to jsou věci, které se dají ještě použít nebo darovat. Pokud je to nějaký špinavý batoh, obnošené mikiny, ty tu necháváme rok, potom je dáváme na charitu. Případně vyhodíme, pokud jsou ve špatném stavu,“ dodala Hodíková.
