Článek
Celkově už jich takto věnovala 16, většina z nich létá ve volné přírodě, řekla ČTK mluvčí zahrady Šárka Nováková.
„Ibis skalní je jedním z nejohroženějších ptačích druhů. Ve volné přírodě se vyskytuje pouhých asi 250 dospělých jedinců. Vypouštěním mladých ptáků odchovaných v zoologických zahradách je možné posílit divokou populaci a pomoci zachránit daný druh před úplným vymizením z planety,“ připomněla Nováková.
Jedním z projektů na záchranu vzácných ibisů skalních je mezinárodní repatriační projekt v jižním Španělsku. „Jeho cílem je obnova volně žijící populace kriticky ohrožených ibisů skalních v oblasti Andalusie. Je do něj zapojena i Zoo Ostrava spolu s dalšími 20 zoologickými zahradami sdruženými v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií,“ řekla Nováková.
Ostravská zoo chová ibisy skalní od roku 2008, od té doby se v ní podařilo odchovat 36 mláďat. V letošním roce měly dva páry ibisů po jednom mláděti. Od roku 2017 je zahrada zapojena do repatriačního projektu, do něhož zdarma poskytuje přirozeně odchovaná mláďat.
„Letos k nim přibyla další dvě – samec a samice. Obě mláďata byla přirozeně odchována svými rodiči, což je základní předpoklad, aby mohla být vypuštěna do přírody,“ doplnila mluvčí. Mláďata budou až do doby vypuštění pobývat ve Španělsku v rozletové adaptační voliéře spolu s ostatními ibisy z jiných zoologických zahrad. „Ještě ale není jisté, zda některý z nich nezůstane v chovatelské základně projektu,“ podotkla mluvčí.
Ibis skalní se v minulosti vyskytoval v Evropě, a to ve Švýcarsku, Německu, Rakousku, Španělsku či Itálii, ale také v severní Africe a na Blízkém východě. Kvůli ztrátě přirozeného prostředí, ilegálnímu lovu a kladení otrávených návnad byl na mnoha místech vyhuben. Koncem 20. století se objevily další hrozby jako používání insekticidů a elektrické vedení. Aktuálně žije 95 procent světové populace v Souss-Massa National Park and Tamri v Maroku, necelá stovka ptáků přežívá v polodivoké populaci v Turecku.
