Článek
Na 25 fotografiích a modelech ukazuje, jak nekonvenčně může pomník vypadat a jaké emoce může vzbudit.
„Na jedné straně stojí ‚modernisté‘, kteří vítají každé neotřelé zpestření, na druhé pak ‚konzervativci‘, kteří si pod slovem pomník dokážou představit pouze objekt v tradiční podobě a moderněji pojaté dílo častují nevybíravými komentáři,“ uvedl kurátor výstavy Lubor Lacina. Několik takových hlášek si mohou přečíst i návštěvníci výstavy. Třeba: „Áá, tady měl autor asi invenční záchvat“ nebo „To ukáplo z míchačky na beton?“, či „Si tady instalatér zapomněl trubky?“.
Podle kurátora není cílem výstavy hodnotit kvalitu děl, ale ukázat šíři pomníkového světa a pomoci návštěvníkům pokládat si otázky, jež vyvstávají u toho či onoho objektu. „Líbí se mi takový pomník? Vzbuzuje ve mně nadšení, nebo odpor? Daří se dílu zhmotnit myšlenku, pro kterou bylo stvořeno? Motivuje mě po zhlédnutí pomníku zjistit si o daném tématu víc? Anebo dokonce – je daný objekt ještě vůbec pomník, nebo už svým pojetím přešel do jiné formy umění?,“ uvedl Lacina.
Liberec je se světem pomníků podle něj úzce svázaný. „Již v dobách, kdy se odvážně pojaté objekty začaly teprve objevovat ve veřejném prostoru, zdobily metropoli pod Ještědem nekonvenční pomníky,“ řekl kurátor. Jedním z nich je pamětní deska na fasádě radnice v podobě tankového pásu, dalším je abstraktně pojatý památník obětem za svobodu u dolních kasáren ve formě dvou kovových síťovaných skříní naplněných vzduchotechnikou a elektrickými instalacemi. V Liberci jsou ale třeba i pamětní koleje v Pražské a Moskevské ulici, kudy do roku 1984 jezdila tramvaj, nebo lampa veřejného osvětlení či strom vysazený na počest Olgy Havlové. Patří mezi ně i Zahrada vzpomínek s cestou formovanou pomyslně jako řeka, v níž jsou zakomponované drobné artefakty s vazbou na město, třeba kolej tramvajové trati, obložení obchodního domu Ještěd nebo cívka z kina Varšava.
Z jiných koutů republiky výstava představuje zejména neotřelá díla z Prahy. Třeba Bránu nenávratna, což jsou 20 metrů dlouhé koleje namířené k nebi jako biblický Jákobův žebřík. Jsou před nádražím Bubny, odkud byli za druhé světové války transportováni Židé. Dalším nezvyklým pomníkem z Prahy je Viselec, který znázorňuje Sigmunda Freuda visícího na trámu ze střechy, nebo pomník Maxe van der Stoela, což je stín stromu vytvořený z betonu. Neobvyklá je i takzvaná Hlava Franze Kafky z centra hlavního města. Jde o 11 metrů vysoký objekt ve tvaru hlavy vážící 42 tun, který je vytvořený ze 42 pohyblivých vrstev různého tvaru.
Na výstavě je i pomník, který teprve vzniká a který část odborné veřejnosti kritizovala. Jde o monumentální objekt Hrachovina pro Mendlovo náměstí v Brně a bude zobrazovat rostoucí hrách. Vzniká u příležitosti 200. výročí narození otce genetiky Gregora Johanna Mendela, který mimo jiné prováděl pozorování a pokusy s hrachem.