Článek
Z pohledu počtu návštěvníků došlo k nárazovému zvýšení návštěvnosti ihned po zápisu, a to z důvodu informování všech tuzemských médií o tomto úspěchu. Z dlouhodobého hlediska je zájem vyšší pouze v jednotkách osob za den," řekla náměstkyně hejtmana pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Květa Vinklátová (Starostové pro Liberecký kraj).
Podle ředitele regionálního pracoviště Liberecko Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) Jiřího Huška se návštěvnost Jizerskohorských bučin zvýšila jen málo. „Nemám pocit, že by se to změnilo nějakým dramatickým způsobem. Je to zhruba tak, jak jsme odhadovali. Je to věc, která je zajímavá, která má svůj velký význam, ale že by to byl prvoplánový turistický cíl pro nějaké davy, tak to určitě ne,“ řekl Hušek.
Ani starosta jizerskohorských Hejnic Jaroslav Demčák si nemyslí, že by se zápis do UNESCO na návštěvnosti nějak výrazně projevil. „Nárůst není nijak enormní, jak se třeba možná někdo bál na začátku,“ řekl starosta.
Nárůst počtu turistů není ani dlouhodobým cílem odborné skupiny, která vznikla po loňském zápisu na seznam UNESCO a v níž jsou mimo dalších i zástupci Lesů ČR, AOPK či kraje. „Skupina si vytyčila několik cílů, v první řadě koordinovat jednotlivé zájmy a zachovat unikátní ráz oblasti, ne přilákat další masy návštěvníků. Na ty samotná oblast není připravena a ani vybavena doprovodnou turistickou infrastrukturou. Dalším cílem je edukovat návštěvníky, vysvětlit, čím je oblast unikátní, a také doporučit správné zásady chování,“ dodala Vinklátová.
Přímo na místě se návštěvníci dosud nedozvěděli, že jsou na území patřící na seznam UNESCO. To by se mělo brzy změnit. „Informační tabulky budeme v nejbližších 14 dnech instalovat kolem hranic toho území,“ uvedl Hušek.
Jizerskohorské bučiny zabírají plochu zhruba 27 kilometrů čtverečních na severním úbočí Jizerských hor od Oldřichova v Hájích přes Hejnice po Lázně Libverda. Území je pozoruhodné smíšenými a bukovými lesy na strmých svazích s unikátní geomorfologií. Lokalitou světového dědictví se staly dvě jádrové části této národní přírodní rezervace, a to Poledník a Štolpichy, kde je od roku 1960 přirozený vývoj.
