Článek
Liberecký kraj koupil koncem loňského roku dům od dědiců včetně části nábytku a dalšího vybavení, některých obrazů a také ocenění, která architekt za svou práci získal. Dům je zabezpečený, je hotová virtuální prohlídka a v současné době se pracuje na stavebně-historickém průzkumu, řekl dnes ČTK Jiří Křížek, ředitel Severočeského muzea v Liberci, které dům spravuje.
Karel Hubáček by v pátek oslavil sté narozeniny. Studoval architekturu v Praze, profesním působením je ale z velké části spjat s Libercem, kde nastoupil do tehdejšího Stavoprojektu. Na konci 60. let patřil mezi zakladatele Sialu, který v době normalizace dokázal reagovat na moderní evropské trendy a vzešlo z něj několik osobností české architektury. Podepsán je pod řadou staveb. V Liberci je to kromě hotelu a vysílače na Ještědu také již neexistující obchodní dům Ještěd nebo bývalá budova ČSOB ve Frýdlantské ulici, známé je i kino v Doksech.
Kdo by čekal, že slavný architekt a autor futuristického hotelu a vysílače žil v okázalé vile, bude zklamán. Velkou část svého života strávil jediný český nositel prestižní Perretovy ceny Mezinárodní unie architektů ve skromném domku velikosti panelákového bytu 3+1, který sám koncem 50. let navrhl. Jednoduchá bílá kostka s modrými dřevěnými obklady a detaily je tak malá, že není možné tam udělat běžnou expozici. Muzeum proto podle Křížka plánuje prohlídky s průvodcem pro malé skupinky do deseti lidí, které bude nutné dopředu rezervovat.
„Původní projekt byl z roku 1959, kdy městský národní výbor ve spolupráci s Krajským projektovým ústavem přišly s nápadem, že vytvoří prototyp montovaného domu, který by se následně prodával po celém území Československa jako stavebnice. Tehdy na stavebním trhu nic takového nebylo, preferovalo se kolektivní bydlení, paneláky, bytovky. Byl to revoluční počin, který tehdy předběhl dobu,“ řekl Křížek. Stavbu domu zaplatilo město Liberec, zpřístupněný byl v rámci Libereckých výstavních trhů v roce 1961.
„Byla to experimentální stavba, kdy se používaly lokální zdroje, třeba břidlice, která se na místě lisovala do stavebních panelů. Ten dům si můžeme představit jako kostku, kterou tvoří ocelové nosníky, překlady a průvlaky, a do toho jsou vsazovány jako výplně panely,“ popsal technologii Knížek. Díky nosné ocelové konstrukci byl dům variabilní, měl posuvnou stěnu mezi ložnicemi, bylo možné ho použít jako solitérní, vytvářet dvojdomy i řadové domy, přidat další patro. Stavba se měla vejít do 70 000 korun, což byla tehdy cena bytu v panelovém domě. Nakonec ale přišel zhruba na dvojnásobek.
Návrh domu vypracoval Karel Hubáček s Vlastimilem Šedem, Josefem Patrmanem a Václavem Bůžkem, projekt jednoduché modernistické montované kostky ale předběhl dobu a nakonec nebyl úspěšný, lidé technologii nevěřili. „Nenašel se nikdo, kdo by patent převzal a dům začal nabízet, a tak zůstalo jen u prototypu,“ řekl Křížek. V roce 1962 se tam Hubáček nastěhoval a s rodinou v domě prožil zbytek života. Postupně odhaloval i slabiny projetu, dům tak prošel úpravami – dostal obklad, který měl snížit tepelné úniky, a také pultovou střechu, tedy se sklonem.
