Článek
Některé tam pak i zůstávají a pomáhají s tříděním dovezeného šatstva či při komunikaci s dalšími ženami z Ukrajiny. Dobrovolníci, kteří šatník provozují, slyší nejen jejich pohnuté příběhy, ale zažívají i hezké chvíle. Třeba, když se jim podařilo sehnat pro ukrajinského chlapce fotbalový míč.
Šatník je otevřený od pátku minulého týdne, vše se řeší za pochodu. „Vypadá to možná trochu jako chaos. Je to hrozný fofr, z jedné strany lidé věci vybírají, z druhé přinášejí a my se to snažíme nějak třídit,“ řekla Lucie Fürstová za facebookovou skupinu Dobrovolníci pomáhají v Libereckém kraji, která šatník provozuje.
Prostory zdarma věnovalo dobrovolníkům obchodní centrum a podle Fürstové moc velký zájem o oděvy nečekali. Tomu odpovídal i první den, kdy přišlo do deseti lidí. „Neměli jsme žádné letáky, nic, ale oni si to mezi sebou řekli nebo přečetli na naší facebookové skupině a v neděli už přišlo skoro 100 lidí a pořád to stoupá. V úterý už tu bylo téměř 150 lidí,“ dodala.
Ukrajinským uprchlíkům, ale i dalším lidem v nouzi, kteří do prodejny přijdou, nabízejí dobrovolníci věci získané od dárců. Berou ale od nich jen to, co by si oni sami vzali na sebe. „Je nám nepříjemné dávat lidem, kteří přišli z civilizovaného světa, věci, které by tady lidé vyhodili. Snažíme se, aby to mělo nějakou úroveň, abychom nenabízeli špinavé, potrhané věci,“ uvedla další z dobrovolnic, Petra Froese. Podle ní je potřeba, co se týče šatstva, prakticky vše. Dárci do šatníku nosí i kosmetiku či hračky pro děti.
V šatníku je sice stanovený limit pět věcí na zákazníka, podle Froese to ale málokdy kontrolují. „To se nedá zvládat, my vybalujeme, třídíme, ptáme se lidí, když to jde, zda něco nepotřebují,“ uvedla. Na nedostatek dobrovolníků, kteří zajišťují chod šatníku, si ale podle ní nemohou stěžovat. Občas se dokonce stane, že někdo z dárců přinese nejen věci, ale pak tam i zůstane. Pomáhat chtějí i ukrajinské ženy. „Jsou úplně skvělé. Když si něco odnesou, tak se často i stydí. Je jim to nepříjemné, děkují a říkají, zda mohou nějak pomoci,“ řekla Froese. Ukrajinky pomáhají nejen se tříděním zboží, ale i při dorozumívání. „Máme tady třeba jednu paní, která přišla v pondělí, vzala si oblečení a nabídla se, že bude pravidelně chodit, dokud si nenajde práci,“ uvedla Froese.
Podle Fürstové do šatníku přišly i ukrajinské ženy, jež navenek vypadaly, že nic nepotřebují, protože měly třeba drahou kabelku, čemuž se některé dobrovolnice podivovaly. „Říkala jsem jim ale, že kdybych já utíkala před raketami, tak si také vezmu kabelku, na kterou jsme dlouho šetřila. To je dámská záležitost. Vzaly si sebou do ruky to nejlepší, co mohly, a víc nemají,“ dodala. Někteří z uprchlíků se svěřují i se svými pohnutými příběhy a obavami z budoucnosti. Dobrovolníci ale zažívají i hezké chvíle. Třeba, když se pro ukrajinského chlapce podařilo sehnat díky dárcům nejen fotbalový míč a dres, ale i trenéra. „Který ho třikrát týdně přijal na tréninky a má tam i tři další ukrajinské chlapce. Takže když si přišel pro míč včera (v úterý), tak se nám tady rozbrečel. A takových příběhů s dětmi je už více,“ dodala Froese.
