Článek
Minerální vody jsou přitom biopotravinou, která si zachovává své vlastnosti bez ohledu na dočasné klimatické výkyvy na povrchu. Česká republika výjimečné podmínky pro využívání minerálních vod. „V Česku máme výhodu v tom, že je naše země bohatá na vodní zdroje. Můžeme si tak vybrat, jakou vodu budeme pít. Velkým pokladem jsou právě podzemní prameny, které jsou skvěle chráněny před vnějšími vlivy. Minerální vody jsou tím nejkvalitnějším a nejčistším nápojem, který si můžeme dopřát. Zdroje minerálních vod mají vyhlášená ochranná pásma, kde jsou zakázány činnosti, které by mohly ohrozit podzemní zdroje, a většina z nich se nachází v chráněných oblastech. Přírodní minerální a pramenité vody jsou pomocí přísně kontrolovaných a chráněných vrtů čerpány z velké hloubky, a jsou tak chráněny vrstvami horniny proti jakémukoliv znečištění. Ze zákona se tato voda nesmí chemicky upravovat, a do lahví se tak dostane v původní špičkové kvalitě,“ vysvětluje předsedkyně Svazu minerálních vod (SMV) Jana Ježková.
Zároveň u minerálních vod nehrozí při podmínkách jejich čerpání jejich úbytek. Povolené množství čerpání zahrnuje řádově setiny procenta podzemního zdroje této vody. Evropští výrobci balených přírodních vod využívají jen 0,02 procenta z celkových obnovitelných zásob podzemních vod, a to pouze pro pitný režim.
Nejvíce minerálních pramenů je v západní části Čech na území Chebské, Sokolovské a Karlovarské vrchoviny. V západních Čechách díky vysoké koncentraci zřídel leží nejvíce významných lázeňských měst, mezi nimiž dominují světově proslulé Karlovy Vary a Mariánské či Františkovy Lázně. Významné zdroje minerálních vod jsou i v Novohradských horách nebo v Českém středohoří a na Moravě. Na severní Moravě a ve Slezsku se pásmo minerálních vod Českého masivu stýká s pásmem minerálních vod Západních Karpat a výskyt minerálních zřídel zde kopíruje průběh horských pásem a sníženin a směřuje od Ostravy a Beskyd směrem na jihozápad k Brnu a Mikulovu a pak dále do Rakouska.
I když se v Česku vyčerpá a zabalí pro uživatele bezmála 901 milion litrů minerálních vod, zásoby v podzemí to nijak neovlivní.
Ačkoli voda pokrývá 75 procent zemského povrchu, 97,5 procenta z toho připadá na mořskou vodu. Sladké vody tvoří jen méně než tři procenta. Jen asi třetina z toho je ale využitelná, protože zbytek je vázán na polární ledovce. Pouhá dvě procenta najdeme v povrchových zdrojích, jako jsou řeky či jezera. A přibližně třetina je ukrytá v podzemí, uvádí SMV.
V Česku je registrována asi desítka přírodních minerálních vod. Jde o vody, které získaly nejen status minerálky, ale zároveň jsou i komerčně využívané, a to za velmi přísných podmínek.
„Česká legislativa je velmi přísná. Minerální vody jsou v podstatě bio potravinou. Od čerpání až po zavření lahve není možné je nijak chemicky upravovat,“ uvedla Ježková. Změny v obsahu vody se provádějí jen fyzikálními cestami, z vody se odstraňuje železitá složka, která by mohla vytvářet nežádoucí a pro někoho neestetický dojem, a pak se také upravuje obsah CO2. Přírodní zdroje oxid uhličitý většinou obsahují, pro zpracování se ale obvykle odstraňuje a v případě perlivých vod pak zase doplňuje potravinářským CO2.
Podzemní vody se dělí do několika kategorií, především na pramenité a minerální. Zásadní rozdíl mezi nimi není v mineralizaci, ale v prokazatelných fyziologických účincích, které minerální vody mají na lidský organismus. Minerálky doplňují tělu chybějící minerální látky, které lidský organismus potřebuje, například hořčík, vápník, zinek, draslík nebo fluor.
I když se v Česku vyčerpá a zabalí pro uživatele okolo 900 milionů litrů minerálních vod (údaj z roku 2019), zásoby v podzemí to nijak neovlivní.
Voda v podzemí je díky podmínkám, za kterých se hromadí, velmi málo ovlivnitelná tím, co se děje na povrchu. Například jedna z nejprodávanějších minerálních vod v Česku, Mattoni, se těží z hloubky 125 až 230 metrů v přírodě u Karlových Varů, málo ovlivněné lidmi. Její stáří je asi 60 až 70 let. To znamená, že voda, která se dnes plní do lahví, spadla jako déšť a prošla mnoha vrstvami hornin někdy v 60. letech minulého století. Poloha na rozhraní Krušných a Doupovských hor jí dává střední mineralizací s vyváženým poměrem vápníku, hořčíku a draslíku. Navíc to, že vrty jsou v uzavřeném vojenském prostoru, pomáhá jejich ochraně.
