Článek
„Expozici připravil Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Konfederací politických vězňů ČR, která je vlastníkem objektu,“ řekl autor výstavy historik Jakub Jareš. Výstava se představila při příležitosti zahájení pietního aktu Jáchymovské peklo, který každoročně připomíná hrůzy komunistických lágrů v Jáchymově a okolí.
„Návštěvníci se dozví o osudu politických vězňů v táboře L, kterému vězni přezdívali likvidační. To kvůli všudypřítomnému radioaktivnímu prachu v úpravně uranové rudy, ale také kvůli přísnému režimu v táboře,“ řekl Jareš.
Výstavu autoři rozdělili do několika částí. „V první se ukazuje, co se stane s člověkem, když se dostane do tábora. V takovém kruhu jsou fotky fotky vězňů beze jména, protože když přišli do tábora, tak se z jednotlivců staly masy, které režim vnímal jenom jako otrockou sílu. Na druhém konci věže jsou naopak medailony se jmény, fotografiemi či s osobními vzpomínkami vězňů,“ popsal výstavu Jareš.
Součástí jsou i panely, na nichž se mohou návštěvníci dočíst o historii těžby uranu či všedním životě vězňů i dozorců v táboře. Expozice připomíná také pozdější historii tábora, od 60. let zde fungovala továrna na trolejbusy a zároveň jeho část dodnes slouží jako věznice.
Svou první expozici v Rudé věži smrti připravoval Ústav pro studium totalitních režimů zhruba rok. Vznikla s využitím pramenů z archivu bezpečnostních složek, národního archivu či vydané literatury. Audionahrávky se vzpomínkami bývalých politických vězňů pocházejí ze sbírek ústavu i spolku PolitičtíVězni.cz.
Sedmipatrová věž se v 50. letech využívala jako místo konečné úpravy uranové rudy. Vězni byli nuceni, bez jakýchkoliv ochranných obleků, vyvážet rudu naloženou ve vozících do nejvyššího patra věže a přesypávat ji na obrovská síta, jimiž ruda padala až do přízemí. Následkem špatné stravy, těžké práce a vysoké radioaktivity většina z dělníků pracující ve Věži smrti zemřela. Konfederace politických vězňů České republiky získala věž s dvěma přilehlými křídly do majetku v roce 2008, ve stejném roce byla prohlášena národní kulturní památkou. Je jednou z 22 lokalit zapsaných letos souhrnně jako Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO.
