Článek
Fungování rybniční soustavy je potřeba přizpůsobit současné době, mění se totiž požadavky společnosti, krajina je čím dál zastavěnější a mění se klima. Je tedy třeba přehodnotit, které rybníky budou sloužit k intenzivnímu chovu ryb, které budou mít primární funkci rekreační a které budou plnit například mokřadní funkce a budou u nich žít mnohé živočišné a rostlinné druhy.
Soustava rybníků v povodí Lužnice vznikla převážně na Třeboňsku v 16. století na panství Rožmberků. Tehdejší krajinu plnou močálů dokázali Štěpán Netolický a po něm Jakub Krčín proměnit tak, aby maximálně využili možností, které jim dával terén a řeka Lužnice. Od té doby je Třeboňsko hlavní oblastí s produkcí sladkovodních ryb v Česku. Jak však upozorňuje Schneider, skloubit všechny zájmy v krajině je vždycky obtížné a i nyní bude třeba hledat kompromisy.
„Správné řešení je o hledání správné rovnováhy. Naši rybáři jsou zkušení, erudovaní a mají lásku k řemeslu i krajině. Na druhou stranu i oni se zdokonalují v hledání cest, které jsou akceptovatelné nejen pro ně, ale rovněž pro ostatní uživatele rybníků. A proto se zamýšlí, jakou podobu chtějí vodním plochám dát,“ uvedl děkan Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Jiří Schneider, který zároveň působí v Ústavu enviromentalistiky a přírodních zdrojů.
Vědci koncepci vytvoří s využitím ekosystémových služeb. Pod každou z nich si lze představit konkrétní přínos daného ekosystému lidem. Zjednodušeně řečeno může jít o přínos v tom, že daný rybník slouží jako chovný a cílem je maximalizace rybí osádky. Další službou je využití vodní plochy coby mokřadu. Třetí možností pak turistické využití. „Někdy jdou zájmy jednotlivých stran zcela proti sobě. Nelze vždy dosáhnout výsledku, kdy budou spokojeni všichni. Některá ze stran musí občas ustoupit. Je třeba chápat jak vlastníka a stranu nesoucí náklady, tak celospolečenský zájem,“ řekl Schneider.
Vědci pro každý z vybraných jihočeských rybníků vytvoří model, jak by mohl vypadat a jaká funkce bude mít přednost. Koncepty usnadní rozhodování o další budoucnosti rybníků a budou základem pro další práci s daným územím a usnadní například i kontrolu nad smysluplným využitím dotací. „Nejprve u každého rybníku zhodnotíme jeho současný stav a následně vytvoříme varianty možného rozvoje a obhospodařování. Bude záležet na zainteresovaných skupinách, které z nich dají přednost,“ řekl Schneider.
Zkušenosti z projektu budou moct využít nejen rybníkáři z jižních Čech, ale také z jižní Moravy, kde se nejen revitalizují rybníky a nádrže, ale na některých místech vznikají zcela nové vodní plochy. „Je potřeba rozvíjet strategické myšlení. V mnoha ohledech to bude vyžadovat změnu přístupu a myšlení. Výsledkem může být lepší péče o krajinu a efektivnější hospodaření,“ dodal Schneider.
