Článek
Příští rok 18. února to bude 30 let od chvíle, kdy havíři vyvezli na povrch poslední černé uhlí z dolu Antonín. Bývalá novinářka Halka Horká, která se stará o propagaci Mikroregionu Kahan, chce připomenout historii regionu a zároveň zachytit vzpomínky pamětníků pro budoucí generace.
V regionu lidé o hornické minulosti Rosicko-oslavanské pánve většinou dobře vědí, ale mimo něj včetně třeba blízkého Brna je povědomí slabé. „Fyzických památek po těžbě mnoho nezůstalo, ale vzpomínky lidí jsou stejně to nejzajímavější,“ řekla Horká. S nadsázkou podle ní lze říct, že každá rodina, která v regionu žije, má mezi sebou někoho, kdo v dolech pracoval.
Zatímco fakta a data o jámách byla zaznamenána již mnohokrát, příběhy lidí spojených se zdejším hornictvím zapadají. „Připravujeme speciální seriál rozhovorů a povídání s těmi, kteří v různých profesích ve zdejších dolech pracovali,“ vysvětlila Horká svůj záměr. Každý měsíc se má na webu objevit jeden velký rozhovor s někým z nich.
„Už mám přichystaný rozhovor s havířským lékařem, který dodnes ordinuje. Držel služby na záchrance a byl mezi prvními, kdo chodil dolů, když se něco stalo. Dále jsem si povídala s horníkem, který byl v různých brigádách a trhal rekordy a potom šel dělat záchranáře a byl u různých až drsných úrazů. Byl i v roce 1988 pomáhat po zemětřesení v Sovětském svazu, kde byly jednotky z celého světa,“ přiblížila Horká, co mohou čtenáři očekávat. Vyprávět by měl i bývalý náměstek podniku a stejně tak lidé z dělnických profesí.
Horká by také byla ráda, aby třeba příbuzní přemluvili bývalé pracovníky a jeho vzpomínky i krátce zaznamenali. „Některým se moc povídat nechce. Ale jiní si zase povídají rádi. Přijel za námi například pán z Třebíče, vyšel s námi na babickou haldu a začal vykládat, jaké to v dolech bylo. Že jim bylo takové horko, že chodili celí nazí jen v holinkách a do nich si sypali kaolin, aby jim nasával pot a v půlce šichty ho vylili a nasypali si nový,“ řekla Horká.
Drobnější vzpomínky budou i na facebooku. „Máme také velké množství fotografií, ale nevíme, kdo na nich je a odkud jsou, takže přivítáme, pokud nám někdo pomůže a řekne, kdo na fotce je,“ uvedla Horká.
Když to bude možné, budou vzpomínky zachované pro příští generaci také knižně. „Uvidíme, co se podaří. Chtěla bych zapojit i školy,“ přemýšlí Horká. Vzpomínky si lidé předávají z generace na generaci, ale řada z nich upadne v zapomnění. Díky akci Dolujeme vzpomínky by se to nemělo stát.
