Článek
Obžaloba tvrdila, že 17 haléřů z každé jízdenky vyrobené pro DPP končilo přes zahraniční firmy právě u Rittiga a Dvořáka. DPP vystupoval v kauze jako poškozený. Podle ústavní stížnosti zasedal odvolací senát Vrchního soudu v Praze v nesprávném složení, a došlo tak k porušení práva na zákonného soudce. Na odmítnutí stížnosti upozornil Ekonomický deník, výsledek ČTK potvrdila mluvčí soudu Miroslava Číhalíková Sedláčková.
Právní zástupce dopravního podniku ve stížnosti poukazoval na to, že rozvrh práce dostatečně přesně neurčoval soudce, kteří měli u vrchního soudu rozhodovat. Pozdější nález ÚS v jiné kauze při tom vyžaduje pravidla eliminující libovůli. Nároky nálezu však nelze uplatňovat na dříve přijatá rozhodnutí a starší rozvrhy práce, plyne z usnesení v kauze DPP.
„Do budoucna lze očekávat, že rozvrhy práce budou obsahovat pravidla, zohledňující uvedený nález, nelze je však očekávat u rozvrhů tomuto nálezu předcházejících,“ rozhodl ÚS.
Obžaloba se v kauze DPP snažila prokázat, že Dvořák společně s ekonomickým ředitelem podniku Ivem Štikou obešli zákon o veřejných zakázkách, když v roce 2008 přidělili zakázku na výrobu jízdenek firmě Neograph. Údajně se na tom předem dohodli s ředitelem Neographu Janem Janků a Peterem Kmeťem, Rittigovým obchodním partnerem. Státní zástupce tvrdil, že na Kmeťův návrh účelově označili jízdenky za ceniny, což jim umožnilo nevyhlásit otevřenou výběrovou soutěž na dodavatele.
Klíčovým důkazem, který vedl ke zproštění obžaloby, byl dodatečně pořízený posudek znaleckého ústavu Equita Consulting. Podle posudku nelze určit takzvanou obvyklou cenu jízdenek, a tedy ani to, zda byly předražené.
Papírna platila z každé vyrobené jízdenky 17 haléřů Kmeťově karibské společnosti Cokeville Assets. Podle obžaloby takto firma Neograph nezákonně vyplatila nejméně 40 milionů korun, které pachatelé legalizovali přes další firmy. Obžalovaní manažeři ale uváděli, že šlo o standardní provizi za zprostředkování zakázky u DPP.
