Článek
Podle enviromentalistů ochrana této lokality není dlouhodobě vyřešena a hrozí úpadek území. Ministryni životního prostředí Anně Hubáčkové (KDU-ČSL) dnes na slovanském hradišti v Mikulčicích na Hodonínsku předal petici s více než 13 tisíci podpisy, vyzývají v ní ke zrychlení procesu ochrany.
„Cílem petice bylo nějakým způsobem pomoci poposunout ochranu lužních lesů na Soutoku, protože je to věc, která se vleče už téměř 50 let. Prvním bodem petice je výzva k zastavení nevhodného způsobu hospodaření, druhým je vyhlášení maloplošných chráněných území, která by chránila ty nejcennější partie lokality, a třetí je vyhlášení chráněné krajinné oblasti,“ uvedl za petiční výbor předseda Hnutí Brontosaurus Podluží Dalimil Toman. Hubáčková uvedla, že proces vyhlášení zmíněných dvou maloplošných území začal, dokončen by mohl být v příštím roce. Pokud jde o případné vyhlášení CHKO, případně národního parku Hubáčková na dotaz ČTK uvedla, že by nechtěla říkat, čemu dává přednost. „Je to debata s vědci, s odborníky a debata i s nevládními organizacemi a samosprávami. Už v tuto chvíli ale můžu říct, že těch debat jsem měla více a dost se kloní k tomu, že lepším způsobem je CHKO,“ řekla ministryně.
Na soutoku, kde patří veškeré pozemky Lesům ČR, jsou dodnes jen dvě malé národní přírodní rezervace s lužními pralesy a zbytek je bez ochrany. Takzvaná Moravská Amazonie je největším zachovalým lužním komplexem v České republice. Mimo jiné jsou tam mohutné staré duby, kterých ale podle vědců rychle ubývá. Podle nich mezi lety 1990 až 2009 ubyla v této oblasti více než polovina starých porostů. Lesy ČR kritiku odmítají. Dnešní lužní lesy v oblasti jsou podle nich výsledkem více než třísetletého lesnického hospodaření.
Ochránci se nyní snaží o vyhlášení několika maloplošných chráněných území, jde například o přírodní památky či přírodní rezervace. V procesu jsou podle nich dvě, a těmi jsou národní přírodní památka Soutok a národní přírodní rezervace lanžhotské pralesy, dohromady jde o více než 3500 hektarů. V budoucnu by ale velkoplošně podle nich mohl území chránit buď národní park, případně chráněná krajinná oblast (CHKO). „Za nás je CHKO přijatelná, protože odpovídá charakteru tomu území, kdy se v něm nějakým způsobem hospodaří a kdy jde o území, které už je nějakým způsobem přetvořené člověkem. Bezzásahovost, která patří k národnímu parku, úplně není nutná. Kdyby ale vznikl národní park, tak se tomu z hlediska ochrany přírody bránit nebudeme,“ uvedl Toman.
