Článek
„Většinu jsem v posledních letech odmítal,“ řekl dnes herec při křtu nové vzpomínkové knihy Miroslav Donutil 70 s podtitulem Ani málo, ani moc. Pokřtil ji v knihkupectví v Modřicích u Brna, kmotrem se stal jeho syn Martin, také herec, se kterým společně účinkují v Huse na provázku v představení Amadeus.
Donutil jako letošní sedmdesátník nebere každou nabídku. Chápe mladé umělce, kteří potřebují práci, sám už ale nechce točit všechno, co se namane. „Věnuji čas věcem, které za to stojí. A jinak si radši dám volno,“ uvedl Donutil.
Neplánované volno mu přinesla pandemie koronaviru, kdy divadla nemohla hrát a problémy měli také filmaři. „Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít rok volno. Naučil jsem se zahradnické práce, bolelo mě tělo úplně jinak než po inscenacích,“ řekl herec. Nyní má znovu plný diář, podobně jako další umělci ale žije v nejistotě, zda se plány podaří v nynější pandemické situaci uskutečnit.
S knihou pomáhali Donutilovi autoři Petr Čermák a Dana Čermáková. Shromáždili fotografie a také vzpomínky hereckých kolegů, které Donutil bere jako příležitost k sebereflexi. Připomněl, že v Huse na provázku a později v Praze potkal řadu mimořádných kolegů. Když přišel do angažmá v Národním divadle, najednou stál vedle Rudolfa Hrušínského, Radovana Lukavského nebo Josefa Kemra, v konkurenci ale obstál a brzy dostával velké role. Možná i díky „výchově“ od režisérů z brněnského „Provázku“.
„Měli jsme tvrdou disciplínu pod kůží a byli jsme vychovaní k sebevědomí,“ zavzpomínal Donutil. Teď se v Huse na provázku potkávají se synem Martinem v rolích Salieriho a Mozarta. „Bál jsem se, že táta bude ‚prudič‘, že mě bude opravovat, režírovat za zády režiséra, ale vůbec to nedělá. Pracuje se nám moc hezky,“ uvedl Donutil mladší.
Na plátnech kin se Miroslav Donutil v poslední době objevil například v Atlasu mraků, natáčel také snímek Grand Prix, který teprve půjde do kin. Přijal roli v seriálu Špunti na cestě. „Je to jeden z nejlépe napsaných rodinných seriálů,“ podotkl.
Za většinou svých dřívějších rolí si Donutil stojí, k hrstce výjimek patří snímek Neviditelné nebezpečí z roku 1982. Herec tehdy moc rolí v televizi nedostával, navíc chtěl pomoci spřátelenému režisérovi, který byl v podobné situaci, a tak vzal scénář, o kterém věděl, že nepatří k nejlepším. Pojednává o pracovnících čističky odpadních vod, kteří bojují s únikem kyanidového roztoku do kanalizace. Když se nedávno na film podíval, byl to prý bizarní zážitek a musel se smát - ale úplně z jiných důvodů, než se obvykle lidé smějí u filmů s Donutilem.
