Článek
„Jde o grafiky, kresby i malby. Autorka vystavila i nové koláže, kde spojila kresby své a vnuččiny,“ řekla Šechtlová, která pochází ze známého fotografického rodu. Výstava potrvá do 8. května.
„Svět vidím přes malování a je to fajn, protože i když člověk zrovna nekreslí, může se pořád koukat, přemýšlet a vidí svět jinak, než kdyby ten kumšt nedělal. Fotky, které jsem nenafotila, si pamatuju lépe, než které jsem nafotila,“ řekla Šechtlová. Fotí ale jen pro sebe.
Odjakživa ráda kreslila. Nejdřív ji jako učitel ovlivnil malíř Karel Valter. Na pražskou střední výtvarnou školu Václava Hollara nastoupila v 1967, tam si vyzkoušela všechny grafické techniky. V roce 1987 absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde ji ovlivnili Zdeněk Sklenář svou imaginací a Jiří Anderle kresbami.
V gotickém sále muzea přibližuje průřez dílem. „Marie Michaela Šechtlová je známá především jako autorka půvabných a technicky dokonalých hlubotiskových novoročenek a knižních značek. Na výstavě jsou také cykly velkoformátových grafických listů, leptů, litografií i soutisků a slepotisků,“ uvedla spoluautorka výstavy Lenka Zajícová. Zájemci spatří i kresby, knižní ilustrace či malby, ať už starší, parafrázující kompozice Mistra Theodorika, nebo novější obrazy z cyklu věnovaného stromům.
Stromy patří k leitmotivům; vytvořila již přes sto velkých olejových obrazů s tímto tématem. „Dobu koronaviru jsem strávila hledáním ztraceného mládí, protože dávám dohromady věci na monografii. Překvapilo mě, že se vracím k věcem, které jsem dělala v patnácti letech, k motivům i výtvarným nápadům. Námětově jsou to pořád věci z cest, cirkusy, muzea a stromy,“ řekla malířka. V nové kolekci 24 koláží Alenka v říši divů spojila své kresby s dětskými pracemi vnučky Emy.
Do roku 1989 se živila hlavně prodejem grafik přes galerijní síť Dílo a knižními ilustracemi. Po převratu se jí dařilo s novoročenkami pro firmy. Dnes má státní stipendium, jak říká v nadsázce penzi a znovu se víc věnuje ex libris. Celý život je na volné noze.
Je kurátorkou rodinného Muzea fotografií Šechtl & Voseček. „Já jsem ve fotografii vyrostla. Jako úplně malinká jsem vyrostla v malém táborském Hollywoodu. To byla mimořádná léta, kdy táta ještě snil o tom, že by mohl být kameramanem. Mezi mým prvním a šestým rokem natočili každý rok jeden až dva filmy, a protože táta byl kameraman, mami zbytek štábu, tak na mě zbyla hlavní role. Ovlivnilo mě to, pořád dělám cykly; mám pocit, že i v grafice to má jít odněkud někam, mají mít příběh,“ řekla.
Narodila se 17. března 1952 v Praze. Žije v Táboře. Uspořádala přes 100 svých výstav a zúčastnila se stovek kolektivních. Pochází z rodu fotografů Šechtlů, kteří se řemeslu věnovali přes 150 let. Tradici založil roku 1865 Ignác Šechtl. Z ateliéru se dochoval archiv čítající statisíce snímků. Obsahuje portréty, místopisné i umělecké fotografie, reportážní snímky i dokumenty. Díla několika generací fotografů přibližuje rodinné muzeum. Zatím digitalizovalo asi 35.000 fotografií z negativů a pozitivů do roku 1950. Zpracovat ještě chce ale řadu snímků Josefa a Marie Šechtlové, malířčiných rodičů. Každý rok vydává kalendář s historickými snímky.
