Článek
„Na přípravě výstavy se vedle galerie podílel i výtvarník Vladimír Franz, který se s Bělocvětovem přátelil,“ řekla ředitelka galerie Hana Jirmusová Lazarowitz. „Vladimír Franz je jediný, který se ještě s Bělocvětovem znal. Pomáhal mu v životě. Když se s ním seznámil, Bělocvětov už nechtěl nikam chodit. Franz ho snesl na zádech ze čtvrtého patra, posadil ho do svého trabantu a vzal ho do přírody,“ řekla ředitelka galerie.
Francova pomoc i opora, kterou měl malíř ve své ženě Magdě, podle ní umožnila ještě celé jedno Bělocvětovo výtvarné obdobní po roce 1989. Pochází z něho mimo jiné cyklus Ptáci. Na rozdíl od realistickém malby svých počátků se později Bělocvětov vyjadřoval spíš pomocí abstrakce, šifer.
Součástí výstavy je ukázka malířovy tvorby z 40. a 50. let 20. století, což je klasicistní tvorba včetně portrétů, na kterých zachytil i svého přítele a mecenáše Josefa Sudka nebo svoji matku. V dílech z 60. let se odráží to, že před tím potkal svoji velkou životní lásku Magdu Bernardovou. „To znamená nové nápady, exploze barev, zkoušení nových možností, experimenty. To jsou 60. a 70. léta, je to skutečně mimořádné a překrásné,“ řekla ředitelka. Následoval útlum jeho tvorby a nové vzepětí v 90. letech, krátce před smrtí.
Příprava výstavy byla podle Jirmusové Lazarowitz náročná. Bělocvětov jako chudý tvůrce používal nekvalitní materiály jako podklady svých obrazů, maloval také olejovými barvami na papír, což je pro budoucí uchování složité a bude nezbytný zásah restaurátorů. „Je z toho patrná jeho mimořádná schopnost a touha tvořit, ale zároveň ve velmi skromných podmínkách. Pro nás bylo velmi těžké zajistit jednak zápůjčky, víceméně ze soukromých sbírek, a všechno adjustovat. To znamená obrovské množství rámů, paspart, velká práce, abychom to vůbec mohli důstojně vystavit. Ale dělá nám to radost, protože se domníváme, že nastal čas Bělocvětova veřejnosti představit a že to není poslední výstava,“ řekla ředitelka.
Bělocvětov se narodil v roce 1923 v Praze při studijní cestě svých rodičů, zemřel v roce 1997. Vystudoval gymnázium, Státní grafickou školu, po válce nedostudoval malbu na AVU. V 50. letech se zabýval surrealismem a klasicismem, v následujícím desetiletí přichází s tvorbou připomínající rané dílo Jacksona Pollocka. Od roku 1970 žil v téměř úplné izolaci.
Egon Schiele Art Centrum otevřelo na podzim 1993. Nejvíc lidí, 90.000, přišlo na výstavu Pabla Picassa v roce 1995.
Výstavu Bělocvětovových obrazů doplňují fotografie Josefa Sudka (1896-1976). Pokračuje také výstava Egon Schiele (1890-1918). Výstavy budou k vidění do konce roku.
Vstupné galerie pro letošní rok nezvýšila, lidé si mohou vystavená díla prohlédnout za 200 korun. Před pandemií covidu-19 galerie hospodařila asi s desetimilionovým rozpočtem, nyní je snížený přibližně o tři miliony korun.
