Článek
Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.
Pane řediteli, zvládne vaše škola splnit zadání ministerstva? Tedy maximálně 15 žáků v jedné třídě?
V prvé řadě bych chtěl říct, že do 25. května je ještě spousta času. A spousta věcí se do té doby může změnit, takže dnes v podstatě spekulujeme s tím, jak by to mohlo být kdyby. Reálná situace se ukáže skutečně až zhruba někdy kolem poloviny května, kdy uvidíme, jak bude vypadat situace ohledně virové nákazy, situace ohledně množství dětí, jež přijdou do školy, a ohledně personálu, který budeme mít k dispozici. Takže to budou takové základní věci, které budou ovlivňovat to, jak to bude vypadat.
Říkáte „hodně věcí se může ještě změnit“, jak se vaše škola na ten 25. květen zatím připravuje?
V podstatě musíme nějakým způsobem rekognoskovat situaci. V prvé řadě, co jsme udělali, tak jsme obeslali všechny naše pedagogy, abychom zjistili, kolik vlastně můžeme mít lidí k dispozici. Respektive kdo patří do rizikové skupiny, která k dispozici nebude, což je pro nás podstatné, abychom tedy měli představu o tom, koho budeme mít k dispozici a koho ne.
A jak to vypadá s počtem pedagogů, asistentů? Vychází vám z toho, že budete mít dostatek lidí?
Když jsme spočítali jednak lidi, již jsou v rizikové skupině, a pak když jsme k tomu ještě připočítali pedagogy, kteří mají malé děti, a nebudou-li otevřené mateřské školy, tak u nás to vychází zhruba tak, že nemůžeme počítat asi s jednou třetinou pedagogů.
Ředitel ZŠ Pečky a člen Asociace ředitelů základních škol Luboš Zajíc.
Co by to v reálné situaci znamenalo?
Vrátím se zase zpátky k tomu, co jsem říkal. Podstatné je, kolik dětí dorazí. A jestliže dětí bude skutečně relativně pár, tak není problém, pokud by dětí měl být plný počet, tak samozřejmě narazíme na velké problémy.
Máte už zprávy od rodičů, kolik z nich uvažuje o tom, že děti pošle do škol, a kolik už ví teď, že je nechá doma?
Nemáme zprávy a ani jsme to zatím nezjišťovali, zatím je to předčasné, protože říkám, do 25. května je ještě spousta času. A záleží tam nejen na situaci, která se děje v rámci školství, ale i v oblasti sociální a podobně. Takže říkám, tam to ještě může být velice různorodé.
Dokáže škola zajistit stejnou výuku pro děti, které by do školy přišly, a pro děti, jež zůstanou naopak doma?
Zatím ta situace vypadá tak, že v uvozovkách plnohodnotná výuka bude probíhat i nadále tak, jako probíhá doposud, to znamená v dálkové podobě. A to, co bude probíhat v rámci školy, bude v podstatě doplňková výuka, jež by měla být věnována žákům, kteří mají nějaké problémy s dálkovou výukou, respektive tam, kde rodina i kvůli třeba pracovnímu vytížení a podobně není schopná to zajistit. Ale říkám, zatím stále ještě jenom spekulujeme.
Jak se vám daří sjednotit to, co se jednotlivé děti naučily za dobu karantény? Protože někteří ředitelé základních škol mluví o tom, že učitelé sice žákům posílají zadání výuky, ale rodiče se školou nekomunikují. A dnes také vyšel průzkum Středoškolské unie, podle kterého téměř čtvrtina žáků není v přímém kontaktu s vyučujícími.
Já bych řekl, že možná na té základce je počet trošku příznivější, že komunikace se docela v současné době daří. Po těch začátcích, které byly takové trošičku pionýrské, se nám podařilo situaci stabilizovat. Velkou část žáků se podařilo aktivizovat i díky třeba využití online výuky a podobným věcem. Tam, kde selhává komunikace se samotnými žáky, se snažíme komunikovat přes jejich zákonné zástupce. Takže si myslím, že tady ta spolupráce probíhá celkem slušně.
Už máte představu, jak by mohlo vypadat závěrečné hodnocení žáků na vaší škole?
Jednak záleží na tom, jaké instrukce obdržíme samozřejmě z vyšších míst, to znamená, jak rozhodne ministerstvo ohledně hodnocení žáků. Co se týká nás, tak v podstatě hodnocení v současné době používáme jako motivační nástroj. To znamená ne jedna až pět, ale vysvětlit nějakým formativním způsobem žákům, v čem jsou dobří, co potřebují ještě doplnit atd. A pak samozřejmě bude otázka, jak se to projeví na závěrečném hodnocení, jestli se bude používat klasický způsob, nebo nějaké jiné alternativní. To zatím ještě nevíme, ale tomu se budeme muset přizpůsobit. V každém případě je třeba ohodnotit ty žáky, kteří pracují aktivně. A je nějakým způsobem vyzdvihnout. Pak je samozřejmě otázka toho samotného hodnocení, jestli za současného stavu se hodnotí skutečně práce žáka, nebo to, jak ho podporují rodiče, to, jaké má žák technické a jiné prostředky atd. Čili těch věcí, které tam jsou, je spousta. A samozřejmě musíme to nějak vyřešit. Rozhodující potom bude vysvědčení žáků budoucích devátých tříd, kdy samozřejmě by se mělo zvážit, že pololetní vysvědčení nebude zvažováno při přijímacích zkouškách na příští rok na střední školy.
Když se podíváme na otázku bezpečnosti, jak se připravujete? Budete mít dostatek dezinfekčních prostředků, zajistíte odstupy mezi žáky, odkládaní roušek?
Co se týče materiálního zajištění, tam v podstatě by měl být metodický pokyn, který by měl shrnout, co všechno je třeba zajistit. Tam si myslím, že ve spolupráci se zřizovatelem bychom to zvládnout měli. Co se týče organizačního uspořádání, tam to samozřejmě bude komplikované velice, protože prvňostupňové děti nedonutíte k tomu, aby dodržovaly dvoumetrové rozestupy, aby se k sobě nepřibližovaly a podobně, to si myslím, že je nereálná představa.
Jak se potom bude řešit, když se ve škole objeví nákaza?
To je veliký problém.
Máte už teď na to připravený scénář? Jestli půjde jedna riziková skupina do karantény nebo jestli půjde do karantény celá škola?
Zase, i tyto věci by měly být nějakým způsobem upraveny v rámci metodiky. Jedna věc je karanténa jako taková, druhá věc pak mohou být i třeba právní následky, které se mohou při nákaze žáků nebo učitelů v rámci probíhající výuky vyskytnout.
Vy už jste zmiňoval, že někteří vaši zaměstnanci jsou v rizikových skupinách, jsou ale i zaměstnanci, kteří do rizikové skupiny nepatří, ale bojí se návratu zpátky do školy? Právě kvůli tomu, že bude těžké ohlídat děti?
Ano, i tací jsou. A plně je chápu.
Plánujete otevírat i školní jídelny, kroužky? Nebo zatím čekáte, kolik žáků reálně přijde?
Jídelny budou řešeny centrálně určitě. A zase za nějakých, si myslím, docela přísných hygienických a organizačních podmínek. Takže uvidíme. Hlavně bych ale prostřednictvím toho rozhovoru chtěl poděkovat všem svým kolegům, kteří vlastně v dnešní době, byť to není vidět, dělají obrovskou práci a pracují možná i dvakrát tolik než za běžného provozu. A chtěl bych jim popřát hodně pevných nervů a pevné zdraví.
