Článek
Na mapě České republiky, která zobrazuje počet lidí nakažených covidem-19 podle regionů, svítí Uherskohradišťsko tou nejčervenější barvou. Ke včerejšku tu evidují týdenní přírůstek bezmála 630 pozitivních na sto tisíc obyvatel.
Uherskohradišťská nemocnice je tak momentálně druhou nejvytíženější v zemi. Stará se o 105 hospitalizovaných pozitivních pacientů. „Lůžek máme dost. Nejdůležitější je ale personál,“ říká ředitel nemocnice Petr Sládek. „Ten je nedostatkový a nenahraditelný.“
Jak se vám sledují denní statistiky a co znamenají pro vaši nemocnici?
Počet nakažených roste brutálně a bohužel i v regionu Uherské Hradiště je to přesná exponenciála. Vlastně jen doufáme, že těch, kteří budou potřebovat naši intenzivní péči, bude co nejméně. Jestli se to vychýlí špatným směrem, nedovedu si představit, jak se situace bude vyvíjet dál.
Přesto. Zkuste to.
Nedovedu. Nikdo z nás jsme nezažili válečnou medicínu, která asi jediná by se tomu mohla podobat. Možná ti, kteří jezdí do zahraničí s Lékaři bez hranic. Ale my ne.
Jak jsme daleko od této situace?
Vůbec nevím. Standardních lůžek máme relativně dost. Když to spočítám, tak jich v Uherskohradišťské nemocnici již nyní máme k dispozic až 120, a připravujeme další, ale problém je jinde. V nedostatku personálu, který musím „vytahat“ z ostatních oddělení. Stále tu máme tři stovky necovidových hospitalizovaných, o které se musíme postarat. Navíc nelze předvídat, kolik lékařů a sester se nám ještě nakazí nebo odejdou kvůli zavřeným školám.
Ředitel nemocnice Petr Sládek.
Byl uzavření základních škol pro vaši nemocnici velký problém?
To musím zaklepat, ale ne. Na takzvané ošetřovačce máme pouze devět zaměstnanců. Zbytek se s tím vyrovnal nebo využili dvou škol, které mají děti zdravotníků k dispozici.
Když současnou situaci srovnáme s jarem, v jaké fyzické a psychické kondici je při takovém náporu váš zdravotnický personál?
Řeknu vám to otevřeně, mají toho už plné zuby. Pracovní nasazení a zátěž jsou obrovské. Oproti jaru naši zdravotníci sice už vědí, s jakým virem pracují, standardizovaly se postupy, nejsou tak vystrašení, ale stejně nám všem vzadu v hlavě hlodá, co kdybychom se nakazili a tím pádem to přenesli na někoho z rodiny nebo blízkého. I to je pro ně obrovská psychická zátěž.
Kolik lidí je momentálně doma?
Momentálně zhruba sto lidí lékařského personálu, tedy lékaři, sestry, sanitáři a laboranti. Zhruba polovina kvůli tomu, že jsou pozitivní, zbytek jsou jiné pracovní neschopnosti. Náš personální stav je kvůli tomu mimořádně napnutý. Pokud by dva klíčoví lékaři vypadli, znamená to velké oslabení kolektivu a mohlo by být problematické péči na oddělení zajistit.
Hovořil jste o válečné medicíně. Máte představu, kdy by vám za současného exponenciálního růstu mohl přijít moment, kdy by se vám to vymklo z rukou?
Podle mě je nejhorší si připustit, že takový moment vůbec přijde. Náš tým bude dělat do posledního dechu vše, aby byl ten bod stále před námi a abychom se k němu nikdy nedostali. To je náš cíl. A věřme, že se nám to podaří.
Ještě mi vysvětlete, jak to, že zrovna na Uherskohradišťsku je tolik nakažených a stále jich přibývá?
Myslím, že tu je malá disciplinovanost. Nevím. Já si to ale vysvětluju tím, že my na Slovácku jsme společenští a družní lidé. Navíc je období burčáků, vinobraní a hodů, takže když dáte dohromady alkohol, družení se a zpěv, tak pro šíření koronaviru je to ta nejlepší živná půda.
