Článek
Jaká je v katastrofou sužované jižní části ostrova Rhodos aktuální požární situace?
Zrovna jsem zastavil vedle silnice na kopci nad městečkem Kiotari a situace se od včerejška, kdy jsem tady byl, dost radikálně změnila. Vypadá to zle, už vidím plameny na mnoha a mnoha kopcích kolem sebe, po silnicích kolem neustále projíždějí řečtí hasiči, zároveň kolem silnice jsou opraváři, kteří se snaží zprovoznit ohněm poničené elektrické vedení, všude je už docela hustý dým. Takže z mého pohledu je situace určitě horší, i když se alespoň trochu utišil vítr, což je příznivé, nicméně ohnisek, která před sebou vidím, je celá řada.
Co máš v posledních desítkách hodin za sebou a jaké jsou tvoje nejbližší plány?
Včera jsem se věnoval dopadům živelní pohromy na místní lidi, protože to je pro mě to nejzásadnější. Už předtím jsme hodně popisovali situaci turistů, jak se musejí skrývat v evakuačních centrech, jak přespávali ve sportovních halách, školách a podobně. Jenže nezapomínejme, že řada místních přišla o svoje domovy, o živobytí. Byl jsem ve vesnicích v kopcích, ze kterých se lidem často nepodařilo zachránit ani domácí zvířata, což je pro ně nesmírně traumatizující. Po stovkách tam umíraly slepice, prasata i koně. Třeba právě koně jsou tady velmi rozšíření, protože je vyhledává mnoho milovníků vyjížděk nebo plavení v moři. Vesničani je před příchodem požáru často radši vypustili, aby se o sebe postarali sami, což mnohdy dopadlo dobře, ale bohužel ne vždy.
Co se týká aktuálních plánů, tak jsem právě před chvílí hovořil s velitelem jednotky hasičů ze Slovenska, kteří zde pomáhají. A popisoval mi, jak těžký boj s požárem je, protože takové zkušenosti ze Slovenska nemají a je to pro ně jeden z největších zásahů, které dosud zažili. Nebezpečná je zejména neuvěřitelná rychlost, s jakou se plameny šíří, popisoval mi, že několikrát před nimi museli z ohnisek rychle utíkat, protože bezprostředně hrozilo, že je požár zcela obklíčí a oni uhoří. Slovenští hasiči byli také svědky skutečně hektické evakuace, kdy vypukla panika, lidé s plačícími dětmi se shromažďovali kolem hasičských vozů a doufali, že jim pomohou, tak se je snažili alespoň nějak organizovat, než dorazila pomoc z moře.
Rád bych zde ještě nějakou dobu zůstal, pokud to situace dovolí, mám zrovna namířeno do kempu, kde hasiči působí, tak uvidíme, jestli mě vezmou s sebou.
V reportážích jsi psal jak o lidech, kteří nakupují a zdarma rozdávají potraviny a další pomoc turistům čekajícím na evakuaci, tak právě o místních, kteří sami při požárech přišli o všechno a netuší, jak budou po živelní pohromě živit rodiny. Jaká atmosféra na ostrově spíše převládá?
Tohle by asi bylo podobné všude. Lidé, co přišli o domovy a obživu, tak ti očekávají nějakou kompenzaci od státu, která však zatím nepřišla. Ti, se kterými jsem hovořil, vesměs říkali, že stát zatím pouze něco slibuje, alespoň pomoc v podobě uhrazení nájemného a podobně. Ale naprosto fascinující pro mě je přístup místních lidí k turistům, který jsi zmiňoval. Oni nosili spoustu potravin, vody, matrací, postelí, prostěradel, opravdu všeho, co mohli potřebovat turisté, kteří často za velmi dramatických okolností opouštěli hotely třeba jen v plavkách. Pomoc je opravdu všudypřítomná, obyvatelé pomáhají cizincům na každém kroku, všechno jim rozdávají zdarma, vlastními auty turisty rozváží po okolí do hotelů, kde je volno, nebo na letiště. Vidím zde fantastický projev velkorysosti Řeků.
Co ale říkají obyvatelé na to, že na Rhodos i poté, co se požáry vymkly kontrole, dál přilétají turisté?
Je to opravdu paradox. Jižní část ostrova se musela evakuovat, a to nejen turisté, ale i obyvatelé a zaměstnanci, na sever. Takže tam nyní není možné sehnat ubytování, resorty jsou přeplněné, lidé spí na podlahách. Současně jsem byl svědkem toho, že další a další turisté pořád přilétají, což je obzvlášť v evakuačních centrech zdrojem určité pochopitelné naštvanosti. Kritika směřuje nejen k řecké vládě i vládám dalších států, které povolují cestování na Rhodos, ale zejména míří na cestovní kanceláře, které se přes to všechno snaží dělat svůj byznys.
Na druhou stranu v opuštěných resortech na jihu, které působí jako města duchů, slýchám, že turisty dál potřebují, že bez nich jsou bez práce, obchody nemají komu prodávat.
Ale samozřejmě nejpodstatnější pro všechny teď je zastavit požáry, což však, jak se tak dívám kolem sebe na všudypřítomný dým, nebude vůbec jednoduché.
