Hlavní obsah

V Koreji i u sousedů. Naši „zahraničáři“ pro vás vyjíždějí do celého světa

Foto: Seznam Zprávy

Redakce Seznam Zpráv v roce 2023.

Války, státní převraty, řádění přírodních živlů, ekonomické krize, klimatické hrozby, zvraty v politice i životech obyčejných lidí - repertoár „zahraničářů“ bývá výživný. Ti naši pro vás letos reportovali z více než 20 zemí.

Článek

V uplynulém roce jste v sekci Zahraničí našli zprávy z ukrajinských zákopů nebo třeba z korejské demilitarizované zóny. Přenesli jsme vás do zemí poznamenanými požáry, zemětřesením i „plastovou epidemií“.

Novináři SZ v roce 2023 reportovali z těchto míst:

Ukrajina, Belgie, Polsko, Slovensko, Turecko, Jižní Korea, USA, Spojené arabské emiráty, Irák, Rakousko, Zambie, Angola, Chorvatsko, Litva, Řecko, Slovinsko, Kosovo, Srbsko, Maroko, Německo, Izrael, Palestina, Severní Makedonie.

Naši redaktoři podnikli na tři desítky zahraničních cest do 22 zemí světa. Nepřekvapí, že nejčastěji probíhaly cesty na Slovensko, které se chystalo na předčasné volby.

Jak připomíná zástupkyně šéfredaktora SZ Simona Holecová, v jejíž gesci je i zahraniční rubrika, Slovensko je „rajonem“ středoevropského zpravodaje Filipa Harzera, který v půli září vyrazil na výživnou reportážní cestu po různých koutech země.

„Reportoval z mítinků nacionalistických stran stejně jako ze ‚zapomenutých končin‘, kde se z rozhovorů s lidmi dalo dobře vyčíst, že návrat populisty Roberta Fica je nevyhnutelný. Když v lidech vzbudíte pocit, že za všechno mohou ukrajinští uprchlíci a jenom vy jste zárukou, že se vrátí ‚pořádek‘, jdou bohužel kauzy a prohřešky (s Ficem spojené) stranou. O samotné volební noci jsme byli na štábech politických stran, Filip přinesl rozhovory s klíčovými lídry partají,“ říká Holecová.

Náš středoevropský reportér podnikl také několik cest na Ukrajinu a do Polska.

„Pro mě byly letos zásadní volební cesty na Slovensko a do Polska. Oboje znamenaly velký přelom. Byly náročné časově a organizačně, protože se konaly dva týdny po sobě, ale také obsahově. Na Slovensku se mi podařilo popsat předvolební náladu v různých koutech země, i přímo na východě,“ popisuje sám Filip Harzer.

Cesty za hranice nejsou výsadou jen členů zahraniční redakce. Do Bratislavy vyrazili za svými posluchači také Lucie Stuchlíková a Václav Dolejší s týmem Vlevo dole.

Slovensko zůstává v itineráři zahraniční redakce i do příštího roku. „Pochopitelně dál sledujeme, jak rychle premiér Fico otáčí kormidlem, a pnutí, které to v zemi vyvolává, takže jsme se od voleb už na Slovensko vraceli. A mimochodem - o Slovensko se letos zajímali i naši investigativci. Z některých jejich kauz vedou nitky právě k našim východním sousedům,“ připomíná Holecová.

A cestovalo se i do Asie. Vzdušnou čarou byl letos nejdál redaktor Lukáš Marek, který se na pozvání jihokorejského velvyslanectví vypravil do Soulu na World Journalists Conference.

„Sešli se tam novináři z celého světa, kteří se specializují na vědu a vědecké poznatky, což je primárně to, čemu se věnuje i Lukáš v naší redakci,“ popisuje zástupkyně šéfredaktora. Dodává, že šlo o velmi cennou cestu i kvůli kontaktům, které v Jižní Koreji Lukáš Marek navázal.

„Pro mě osobně byla velmi silná výpověď o hrozícím hladomoru v KLDR,“ odkazuje Holecová a připomíná také reportáž z demilitarizovaného pásma mezi oběma Korejemi nebo rozhovor o bezpečnostní situaci v regionu.

Sám Lukáš Marek má s cestou do Jižní Koreje spojené horké chvíle – po cestě ztratil cestovní pas. „Byl jsem totálně nevyspalý a spěchal jsem, protože na mě všichni čekali. Že pas nemám, jsem zjistil v hotelu. Chvíle napětí nastala u demilitarizační zóny, kde nebylo jasné, že mi bude stačit emergency passport,“ vzpomíná Marek. Stres však jeho pracovní výkon nijak neovlivnil, o čemž se můžete přesvědčit v jeho reportážích.

Neopomněli jsme ani Afriku. Témata s ní spojená na Seznam Zprávách pravidelně pokrývá Natálie Sousa, která v uplynulém roce navštívila Angolu a Zambii jakožto součást delegace ministra zahraničí Jana Lipavského.

„Z hlavy si vybavím třeba reportáž od Natálie o ‚plastové epidemii‘. To jste věděli, že v Angole se denně dostanou do oběhu miliony plastových tašek?“ láká Simona Holecová na jednu z Natáliiných reportáží.

Sama Natálie Sousa nejraději píše o rozvojovém světě. „Přijde mi, že v českých médiích dlouhodobě existovala představa, že psát o rozvojovém světě znamená psát o bídě, válkách, chudobě, nebo jak Češi pomáhají. Přitom těch témat, o kterých se dá psát, je strašně moc,“ říká autorka.

Plné ruce práce měl tento rok také Milan Rokos, který primárně pokrývá dění ve Francii a na Blízkém východě. „Eskalaci v Izraeli jsem předvídal, ale nepředstavoval jsem si ji až v takových rozměrech,“ říká Milan Rokos.

Také on doprovázel na cestách ministra zahraničí, a přivezl tak spoustu cenného materiálu ze Saúdské Arábie a Iráku. Seznam Zprávy Rokose vypravily také do Turecka. „V případě Turecka jsem si do poslední chvíle nebyl jistý, jestli mi domluvené schůzky vyjdou. Nakonec ale vše klaplo až překvapivě dobře. A můj kontakt mi pak dokonce v autě prozradil, že randí s Erdoganovou neteří,“ vzpomíná náš redaktor.

Jana Lipavského na cestách letos doprovodila i Tereza Ulrychová, která pro vás psala z Bruselu a Skopje. Poslala také řadu textů ze Srbska, Kosova či Slovinska.

„Říká se, že Balkán buď milujete, nebo nenávidíte. Mně za tu dobu, kterou se mu věnuji, velmi přirostl k srdci a jsem ráda, že co se týká cest, mířila jsem letos zejména tam. Je to zajímavý region, ať už svou historií, nebo aktuálním děním, a lidé tam jsou skvělí, přestože nemají vždy jednoduchý život. Určitě by se mu měla věnovat větší pozornost,“ popisuje autorka vztah ke „svému“ regionu.

Samostatnou kapitolu pak tvoří krizový reportér Jan Novák.

„Honza se letos dostal na místa, kam má, myslím, odvahu vypravit se málokdo. Ležel v zákopech na Ukrajině, a to doslova. Byl na ostrově Rhodos, tehdy těžce decimovaný požáry. Popisoval beznaděj a zmar po marockém zemětřesení. A jakoby tento rok pořád neměl dost hrozných věcí, které se mohou stát, v říjnu jsme Honzu posílali i do Izraele, resp. Palestiny, po brutálním útoku teroristů z Hamásu. Pokud si Honzovy texty projdete, nikdy se v nich nevytrácí lidskost, pochopení pro situaci, ve které se místní lidé ocitli, což nesmírně cením,“ chválí kolegu Simona Holecová.

Zahraniční redakce už má několik plánů i na rok 2024. Na co se mohou čtenáři těšit?

„Určitě se chceme vracet na Ukrajinu. Určitě se chceme vrátit do Izraele. Plus čeká nás mnoho událostí, kterým bude potřeba věnovat pozornost - ruské prezidentské volby, americké prezidentské volby, bude olympiáda… Uvidíme. Za sebe bych ráda, abychom se vrátili také k vlastnímu plánu, který máme dlouhodobě: ukazovat lidem dopady klimatických změn. Máme pár nápadů, kam se vypravit,“ slibuje Simona Holecová.

Související témata:

Doporučované