Tvůrce podcastu Práskač: Doufám, že to donutí policii, aby se mnou mluvila

Popiš mi víc začátek toho všeho. Jak tě Seidl oslovil? Před jak dlouhou dobou to bylo?

Je to skoro až banální začátek, trochu klišé. Zkrátka mi 3. ledna večer přišel e-mail, který byl bez předmětu, odesílatel byl jakýsi Sana Colley a v příloze byly fotky afrických vojáků kdesi džungli. K tomu byl připsaný ne moc dobře strukturovaný text, kde byly odkazy na podvod ze strany policie, příbramské podsvětí, Karla Schwarzenberga, vykradení Orlíku…

Rozhodoval jsem se, jestli to mám smazat, anebo jestli mám odpovědět. Nakonec jsem odpověděl úplně základně. Chtěl jsem, aby mi srozumitelně popsal, o co jde, jak mu můžu pomoct a jak na mě narazil. V dalším e-mailu přišlo asi dvoustránkové vyprávění s českým podpisem S. Seidl. Když jsem si to začal googlovat, tak jsem zjistil, že se asi jedná o Stanislava Seidla, jednoho z nejhledanějších Čechů, po kterém pátrá Europol. A začala standardní novinářská práce.

Proč jsi ho nenahlásil hned, když jsi zjistil, že je to nejhledanější zločinec?

To je právě ono, že já jsem to nezjistil. On se mi takhle podepsal a já jsem celou dobu ověřoval, jestli to je opravdu on. Po celou dobu jsem to nevěděl. Do poslední chvíle jsem si nebyl jistý, jestli si ze mě nedělá srandu. Prokázalo se mi to až v ten poslední moment, kdy on sám sebe natočil na video, jak se jde přihlásit na ambasádu.

Probíral jsem to i s právníky. Důvod, proč jsem to nenahlásil, byl princip toho ověřování, jestli se jedná skutečně o tu osobu i okolnosti jeho útěku. A ten proces byl dlouhý.

Co bys dělal kdyby si Seidl to svoje přiznání nakonec rozmyslel?

Od začátku jsme měli jasnou dohodu, že mi to odvypráví a já s tím půjdu ven, až to uznám za vhodné. On mě na začátku oslovil s žádostí, že před tím, než se půjde přihlásit, chce zveřejnit jeho příběh. Já jsem ho do ničeho netlačil. On se chtěl vzdát a chtěl vyprávět příběh. Kdyby se nepřihlásil, tak se nic neděje, já bych to stejně popsal. Akorát by závěrem nebylo to, že se nejhledanější muž přihlásil. Pochopitelně bych byl nápomocen policii při jeho dopadení.

Co se se Seidlem bude dít teď?

Teď je to poměrně složitá situace. Minulý pátek se přihlásil na české velvyslanectví v Dakaru. Tam začaly standardní procedury: ověřili jeho identitu, požádali senegalskou policii, aby ho zavřela do doby, než proběhnou jednání mezi českou a senegalskou vládou o jeho vydání do České republiky. Momentálně je zadržován na policejní stanici v Dakaru. Jak jsem pochopil od jeho přátel i od něj, když se mi ještě ozval z vězení, tak není vězněn v moc dobrých podmínkách.

Nasměrovalo tě to tvoje pátrání na nějaké další informace, kterými by ses chtěl zabývat?

To podstatné je, že tím podcastem to nekončí. Je mi líto, že ta série tří dílů vlastně končí otázkami. Ty nejpodstatnější informace má na stole policie a nechce mi je sdělit. Doufám, že odvysílání těch podcastových reportáží donutí policii, aby se mnou mluvila, aby nám všem řekla, jak to tehdy bylo. To dosud nevíme.

Slíbil jsem, že rozhodně budu pátrat po tom, jak to tehdy bylo. A to je závazek, který bych chtěl dodržet. Pak mě samozřejmě zajímají i otázky kolem samotného Seidla. U něj se píše o třech trestných činech, u kterých nikdo z jeho kumpánů ani známých netuší, proč, jak a kdy je mohl udělat, když byl de facto na útěku. Otázek je spousta.

Pro tebe to byla první zkušenost s podcastem. Vyžadovalo to od tebe nějakou speciální přípravu? V čem pro tebe byla ta práce nová a jiná?

Prvně musím říct, že jsem se do audia zamiloval. Mluvit jsem zvyklý z televize, takže jsem ani na žádné kurzy nechodil kvůli tomuto podcastu. Při práci na něm, zejména při spolupráci s režisérem podcastu Damianem Machajem jsem se vrátil do dětských let, kdy jsme si vyprávěli příběhy a jen jsme poslouchali. Vybudí to mnohem víc fantazie, než když se člověk dívá na televizi, kde většinu pozornosti bere obraz. Tady většinu bere sluchový vjem a člověk si mnohem víc představuje.

Z toho pak plynulo i to moje psaní, popisoval jsem nejen to, co člověk říká, ale popisoval jsem i to, kde jsem, kde stojím, v jakém prostředí… Na to ve zpravodajství nejsme moc zvyklí, takže to bylo něco nového, co jsem dosud neznal.

A proč jsi zvolil formu podcastu ještě nad rámec webových článků?

Pro tento formát jsme se rozhodli kvůli tomu, jak je ten příběh mnohovrstevnatý. Je tam spousta dějových linií. Lidé moc nejsou zvyklí číst dlouhé texty na internetu. Rozhodnutí padlo hned, když jsem přišel před Janka Kroupu a Jirku Kubíka a začal jim popisovat ten příběh, na který jsem narazil.

Tehdy jsme začali počítat, na kolik článků by to muselo být, to všechno popsat. Udělat z toho podcast, navrhl Janek. Musím přiznat, že se mi do toho ze začátku moc nechtělo. Nikdy jsem to nedělal. Ale pak mi to přišlo jako logické vyústění a v průběhu té práce jsem se do toho formátu zamiloval. Hrozně se mi to líbilo.

Všechny díly podcastu Práskač si můžete poslechnout zde nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci.