Článek
Jak na tebe působila atmosféra, v jaké se summit odehrával?
Pro mě to byl první tak velký summit, takže nemůžu srovnávat, ale určitě se k němu vztahovala velká a až nerealistická očekávání. Všechno pak v úterý rozvířil vzkaz prezidenta Zelenského, že pokud lídři NATO nestanoví datum vstupu Ukrajiny, bude to „bezprecedentní a absurdní“.
Summitem také žilo celé hlavní město. Litevci velmi podporují Ukrajinu na cestě do NATO, což dali najevo vyvěšením tisíců ukrajinských vlajek. Ve městě vlály skutečně na každém rohu a nešly přehlédnout, což byl i cíl celé akce.
Vilnius je zároveň moc pěkné město a bylo znát, že se na summit připravoval. Někde byl ještě cítit čerstvý asfalt. Velké problémy snad nenadělaly ani dopravní uzavírky, protože to podle relativně prázdných ulic vypadalo, že tak polovina obyvatel preventivně v čase summitu vyrazila mimo město nebo na dovolenou.
Jak vstřícný byl summit k zástupcům médií?
Celý summit se odehrával v areálu Expo poměrně vzdáleném od centra Vilniusu. Pohyb v rámci něj je pro novináře dost omezený a závislý na akreditacích na jednotlivé akce - příjezdy lídrů, tiskové konference, začátky jednání NATO a podobně. Je to také hodně o čekání na někoho/něco. Nejvíc času tak stovky reportérů trávily prací v obrovské hale. Jídla a kafe bylo naštěstí dost a litevská organizace byla povedená.
Jak vypadala bezpečnostní opatření, která ve Vilniusu platila?
Ta byla mimořádná a odpovídala počtu hostů i jejich důležitosti. Už při příletu jsme na letišti viděli kolem desítky baterií systému Patriot a další vojenské vybavení. Ve městě byly tisíce vojáků a policistů, bariéry a další opatření. Nespočítám ani, kolikrát jsme prošli na summitu bezpečnostní kontrolou. Vše ale probíhalo plynule.
Dalo se vůbec v litevské metropoli dění kolem summitu uniknout?
Vlastně ani ne. Relativně malé centrum Vilniusu navíc dávalo dost příležitostí k sympatickým náhodám. Třeba se dalo během summitu cestou z piva s polskými a běloruskými kolegy náhodou narazit na hotel, kam měl za chvilku dorazit ukrajinský prezident Zelenskyj. Počkal jsem si na něj i kvůli tomu, abych viděl tu nadšenou reakci stovek lidí, které na něj před hotelem čekaly. Narazit se ale večer dalo v hospodě i na českého prezidenta a delegaci, která ladila „noty“ nad pivem.
Jak na tebe vůbec účast českého prezidenta při jeho „návratu“ do NATO působila?
Zaregistroval jsem něco, čím se prezident Petr Pavel mírně lišil od ostatních lídrů, možná i díky své vojenské zkušenosti. Před začátkem jednání NATO s partnery z Indo-pacifiku ve středu ráno se nevmísil mezi politiky k obvyklému small-talku, ale rovnou zasedl ke stolu a procházel si podklady a evidentně si dělal ještě poslední poznámky. Třeba v porovnání s dost excentrickou italskou premiérkou, vítacím typem, to byl velký rozdíl.
