Článek
Co se týká počtu nominací, dá se říct, že už jsi vlastně takový malý vítěz, jelikož kromě kategorií Cena popularity a Online video, ve kterých budeš bojovat s týmem Šťastného pondělí, máš ještě třetí – s Janem Dobrovským a Pamětí národa o Podcast roku. Ve které by sis přál uspět nejvíc?
Žiju nohama na zemi, v minulosti jsem sám nebo s kolegy měl asi jedenáct nominací, z toho vyšly dvě, obě v roce 2018. Takže vím, že vyhrát to je hrozně těžké, přeju každému ten pocit, protože je to fajn, ale hlavně si vážím všech hlasů, které nám lidi pošlou, jedno v jaké kategorii. Konkurence je vždycky obrovská a letos se mi zdá ještě větší než obvykle.
Fanoušci Arsenalu se kdysi smáli tvrzení, že být v první čtyřce je samo o sobě trofej – a za posledních několik let přišli na to, že je to pravda. Takže tak nějak uvažuju už o samotných nominacích.
Zrovna v kategorii Podcast roku je to letos doslova bratro- a sestrovražedný boj, protože o hlasy posluchačů a čtenářů soupeříte i s dalšími pořady z dílny kolegů ze Seznam Zpráv – konkrétně s 5:59 Lenky Kabrhelové a Vlevo dole Lucie Stuchlíkové a Václava Dolejšího. Prozradíš, pro koho jsi hlasoval?
Asi jsem hlasoval pro nás, samozřejmě, to přece dělají všichni, ne? Ale přeju kolegům – soupeřům – samozřejmě co nejlepší výsledek. Ať to případně zůstane doma. Dělají to moc dobře.
Šťastné pondělí před letošní sezonou přišlo s celou řadou změn. Která byla pro tebe osobně nejdůležitější, jak jsi po prvních epizodách s výsledkem spokojený?
Odchodem z televize jsem se vrátil ke kořenům – na internet, který dává daleko větší svobodu. Nechci ale, aby to znělo, že jsme v TV Seznam trpěli, naopak, byla to pro mě radost a i jsem se něco přiučil. Takže díky a třeba se zase potkáme.
Začali jsme dělat Šťastný podcast, takovou afterparty po natočeném díle, což mě moc baví, i když jsem tam často v roli staršího strejdy, co moc nechápe, o čem je vlastně řeč. Ale možná to je už moje životní role.
A moc rád jsem se vrátil k psaní sobotních satirických textů, které jsem kdysi psával do Hospodářských novin. Tenhle žánr má tu výhodu, že pod něj člověk vlastně schová, cokoliv si vymyslí. Nemusí to být vždycky řehtačka, naopak, ale baví mě ta volnost.
Můžeme v nejbližší době očekávat ještě nějaké další novinky?
O novinkách přemýšlíme, samozřejmě. A v tom nám dost pomáhá právě svoboda internetu. Máme v týmu po letech zase dvě ženy, Terezu Povolnou a Ester Sidibé, což je z mnoha důvodů užitečná věc.
Jinak ale už to spolu s Ondřejem Lasákem, Petrem Šprinclem, Davidem Schwarcem, Konstantinem Sulimenkem a Vaškem Dolejším táhneme nějakou dobu, zvykli jsme si na sebe, myslím, že se máme i docela rádi, což je ideální kombinace, abychom zase něco vymysleli. Zatím mám pocit, že se to docela daří. Zeptej se zas po Novém roce.
A díky všem za přízeň, moc si jí všichni vážíme, protože jen díky ní můžeme dělat to, co máme fakt rádi.
