Článek
Pravidla postupu v případě tragických událostí
Preambule:
Jsme novináři, naším posláním a profesí je i v nejkritičtějších situacích zjišťovat informace, co, kde, proč, jak. Neustupujeme apelům či tlakům kohokoli, že o „události, jejím průběhu či okolnostech je potřeba mlčet“. Nevyklízíme informační prostor pro spekulace a dezinformace šířené na sociálních sítích. Nerezignujeme na svou roli ve společnosti, včetně kritického přístupu k zodpovědným lidem či institucím.
Při tragických událostech dbáme zejména na tato pravidla:
1. Ověřujeme pravdivost průběžně získávaných informací před jejich zveřejněním. Rychlost nemůže být důvodem, proč zveřejnit neověřené.
2. Ve zpravodajských textech a titulcích jsme věcní, emoce či hodnotící soudy nepřevládají nad fakty. Zveřejněné materiály přinášejí nové informace, jejich podstatou nemá být opakování už dříve publikovaného obsahu.
3. Jsme maximálně citliví k obětem trestného činu či tragické události. Nezveřejňujeme informace o konkrétních obětech, které ony samy či jejich pozůstalí zveřejnit nechtějí.
4. Před zveřejněním „živých“ detailů či obrazových záběrů z místa během probíhající tragické události vždy zvažujeme, zda jejich uvedení v daném čase nemůže ohrozit účastníky či průběh záchranné akce. U zveřejněných záběrů vždy specifikujeme, v jaké situaci byly pořízeny.
5. Je veřejným zájmem vědět, jak se tragédie mohla stát, včetně informací, kdo je pachatel, jaký je jeho motiv, proč tomu nikdo nedokázal zabránit apod. U dospělého pachatele – pokud je znám – vždy uvádíme křestní jméno a iniciálu příjmení.
6. Rozhodnutí, kdy je po vypuknutí tragické události nutno upravit zobrazování konkrétních informací uživatelům (např. grafické úpravy webů, vypnutí výdeje reklam, omezení uživatelských funkcí apod.), je v kompetenci vedení redakce.
