Článek
Prožívali letošní volby běžní Poláci více než v minulosti?
Určitě to prožívali víc. Po osmi letech vlády strany Právo a spravedlnost (PiS), která polarizovala polskou společnost, to ukazuje i vysoká volební účast přes 74 procent, což je úplně nejvíc v dějinách demokratického Polska. Čili volit šli úplně všichni a všichni Poláci měli v této době na politiku nějaký názor. Ukázalo se, že se také dokázala více zmobilizovat opozice a hlavně její voliči.
Jak se před volbami i během voleb u severního souseda pracovalo českému novináři?
Velmi dobře, vždycky jsem narazil na super lidi, ať už to byli voliči PiS, nebo opozice. Potvrdilo se, že Češi zde mají vždycky dveře otevřené, a moc mě to bavilo. Co se týká politiků, tak mnohem snazší se bylo dostat k těm opozičním než vládnoucím. Přestože jsem měl čísla na mobilní telefony, volal jsem jim, psal jim zprávy, měl jsem potvrzení, že si je přečetli, tak mi neodpověděli. A dodatečně jsem se doslechl, že se na mne vyptávali, že se báli, že bych jim mohl před volbami pokládat otázky, které by pro ně nebyly komfortní. Opoziční politici měli přístup k médiím mnohem otevřenější. Výzvou bylo třeba i to, dostat se ke členům PiS, podařilo se mi spojit se s aktivním mladým členem strany, takovým propagandistou a agitátorem PiS Oskarem Szafarowiczem, a to byl, myslím, také velmi pozoruhodný rozhovor.
Jak na tebe působila povolební atmosféra v Polsku, když už bylo zjevné, že opozice výrazně uspěla?
Byla rozhodně zajímavá, protože sčítání trvalo nesmírně dlouho, de facto až do úterního dopoledne, teda celkem den a půl. Všechna média, politici i celá společnost si utvářeli náladu a povolební emoce na základě exit pollu, přičemž zde samozřejmě byla ta nedávná zkušenost ze Slovenska, kde se vůbec nepovedl. Ovšem v Polsku se povedl a takzvaný late poll pak odhady ještě zpřesnil, takže to vyšlo. Ale popravdě si neumím představit, co by se v Polsku dělo, kdyby to nevyšlo, kdybychom se dnes probudili a výsledky byly úplně jiné, než předpovídal exit poll. Poláci mají dost horkou krev a osobně si myslím, že by se to neobešlo bez nějakých velkých protestů.
Teď jsou všichni napjatí, jak proběhne transfer moci, jestli to bude zdlouhavé, bude se to vléct a co během toho ještě může vládnoucí strana udělat, anebo jestli to vzdají, bude to rychlé a opozice se dokáže brzy dohodnout. Čili to nyní vyvolává největší emoce, napětí i očekávání. Protože řada opozičních politiků před volbami varovala, že PiS bude schopné povolat i armádu a policii, že ten proces nebude plynulý. Ale nyní tomu nic nenasvědčuje, předseda vlády Kaczyński už v první povolebním projevu říkal, že možná skončí v opozici.
Máš za sebou během krátké doby reportážní cesty na dvoje volby u našich blízkých sousedů. Lišily se v něčem volby na Slovensku a nyní v Polsku?
V něčem pro mě byly podobné, například během nich najedu podobný počet kilometrů, zhruba 2200, protože v obou případech jsem během voleb projel vedle měst i oblasti na venkově. Oboje volby se ale samozřejmě liší hlavně ve výsledku, protože zatímco na Slovensku se vrátil k moci Robert Fico. Přichází tak velký comeback, jehož se obávala liberální část společnosti, a i v zahraničí je vnímaný dost negativně a s obavami.
Tady v Polsku to je přesně naopak. Zde liberální část společnosti doufala, že to přesně takhle skončí. Právě to, že nenastala nějaká plichta, ale naprosto jednoznačný výsledek, je nyní pro Polsko nejdůležitější, výsledek půl na půl by byl pro celou společnost asi nejhorší možný. Ale PiS jako formální vítěz voleb má sice stále silný mandát osmi milionů hlasů, ale koalici nebude mít s kým složit.
