Pohled šéfredaktora: Zemanovo temno končí. Odhalování kauz z Hradu nikoliv

Vztah Miloše Zemana k novinářům je samostatná kapitola dějin české politiky po roce 1989. Nezávislí žurnalisté, kteří v demokratické společnosti nemají v principu hrát v žádném stranickém tričku ani být prodlouženou rukou jakékoliv vlády či opozice, byli Zemanovi skoro po celou jeho politickou kariéru trnem v oku.

I v době jeho prezidentování pochybovali nad jeho výroky (viz nikdy nenalezený článek „Hitler je gentleman“), chtěli vědět, co se skrývá za jeho politickými kroky (viz jmenování úřednické vlády Jiřího Rusnoka bez podpory ve Sněmovně), nebo je zajímalo, co a proč dělají Zemanovi spolupracovníci (nepřeberné množství informací o minulosti, kontaktech či byznysových zájmech Vratislava Mynáře nebo Martina Nejedlého).

Zemanovou odpovědí byl častokrát útok na novinářský stav jako takový. „Podstatnou část českých médií pokládám za ostrov negativní deviace. Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním. Tu část, jejíž představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí,“ zaútočil hned ve svém inauguračním projevu před deseti lety.

Mediální strategií pak po celou dekádu jen naplňoval svůj postoj, že s těmi, kdo jej kritizují, nepříjemně se doptávají, ve věcech moc šťourají nebo ho prostě „jen“ konfrontují se svými zjištěními, on prostě nemluví.

Proto se zaměřil na televizi Barrandov, Parlamentní listy, bulvární deník Blesk či televizi Prima nebo rádio Frekvence 1. Prostě tam, odkud žádná investigace v hradním revíru či kritické otázky opravdu nehrozily.

Veřejnoprávní, ale i jiná nezávislá média, včetně Seznam Zpráv, dokázal skoro po celou dobu v prezidentské funkci ignorovat. Naštěstí se ale nestalo, že by redaktoři těchto médií ignorovali jeho. Naopak. Podivnostem v prezidentské kanceláři se usilovně věnovali a pořád věnují.

Rád bych zmínil několik kauz, které do jisté míry rámují naše investigativní počiny ve vztahu k Zemanovu Hradu, a to od začátku existence Seznam Zpráv na podzim 2016 do současnosti.

„Sex na Hradě“ je bezesporu chytlavý název, ale naprosto jednoznačně vystihoval podstatu kauzy, která tehdy koncem roku 2016 Hradem pořádně zacloumala. Šéf prezidentova protokolu a jeden z nejbližších lidí Miloše Zemana Jindřich Forejt se stal obětí vyděračských metod.

Kauzu, v níž šlo o sex, drogy a kompromitující videa, jsme rozkrývali společně se Sabinou Slonkovou v několika epizodách našeho tehdejšího videoprojektu Zvláštní vyšetřování (1. epizoda, 2. epizoda, 3. epizoda).

Tento naprosto skandální případ dobře ilustruje, co se také odehrávalo v kulisách Zemanova Pražského hradu a jak byla bohužel policie ve svém vyšetřování dotýkajícím se okolí hlavy státu naprosto bezzubá.

I když bylo více než zřejmé, že hradního protokoláře někdo vydírá, Zeman případ odbyl větou: „Nejsem příznivec konspiračních teorií.“ Tečka. Nulový zájem se tím dál zabývat nebo aspoň dát najevo jisté zneklidnění touto situací.

Policie sice případ otevřela a přidala k němu dokonce i prověřování tehdy tři roky starého žhářského útoku vedeného na auto prezidentova číšníka (útok podle kamerových záznamů provedl muž odjíždějící Land Roverem v užívání Správy Pražského hradu), ale během tří měsíců případ bez vyslechnutí svědků i autorů kompromitujícího videa (!) odložila.

Jeden sexuální motiv k vyšetřování přitom v té samé době přihodil i sám prezident Zeman. Na konci března 2017 se v rádiu Frekvence 1 svěřil: „Asi před rokem se mi tady v Lánech stalo, že mně někdo na můj počítač nainstaloval, prosím pěkně, dětskou pornografii. Já jsem si to prohlížel asi deset vteřin, než jsem pochopil, o co se jedná. Zavolal jsem ajťáky z Hradu a říkal jsem: Tak dříve, než to smažete, tak hezky podáme trestní oznámení. Abychom věděli na koho, tak mně řekněte, jak se sem ty stránky dostaly.“ Ajťáci podle něj zjistili, že jeho počítač byl „hacknutý z Alabamy“.

Policejní šetření tohoto příběhu, od samého počátku poněkud děravého, skončilo během týdne oznámením, že prezidentův počítač hacknutý nebyl, že se zkrátka prezident na stránky s dětskou pornografií proklikal sám. „Nebylo zjištěno podezření z protiprávního jednání,“ řekla tehdy mluvčí Policejního prezidia.

Nechme teď stranou, jak to tehdy před šesti lety se sexuálními kauzami, vydíráním Jindřicha Forejta a pornem „z Alabamy“ přesně bylo. Po letech už to asi sotva rozklíčujeme.

Připomenutím těchto historek z podsvětí, pardon – Pražského hradu –, jsem chtěl přiblížit dvě věci. Jednak to, že vyšetřování policie zatím v žádné z kauz týkajících se Miloše Zemana a jeho okolí nikdy nikam nevedlo, a jednak to, že Miloš Zeman a jeho lidé si s novináři opravdu nemohli rozumět.

Jedni se chovali přinejmenším bizarně nebo podezřele a ti druzí tomu chtěli přijít na kloub. Proto se ptali a domáhali se odpovědí. A tím se stávali pro ty první obtížným hmyzem, který je nutné odehnat a ideálně ještě deklasovat jako bandu hlupáků.

Se Sabinou Slonkovou jsme na tento styl zvyklí už z konce 90. let, kdy jsme popisovali zákulisí Úřadu vlády pod premiérem Milošem Zemanem a jeho šéfporadcem Miroslavem Šloufem. Naše články odkrývající Šloufovy byznysové zájmy a pochybné kontakty (jak se později ukázalo, i na šéfa podsvětí Františka Mrázka) vedly Zemana k tomu, že nás označoval za póvl a hnůj – a jednou se kvůli nám dokonce i omlouval hnoji.

Jako reportér, ale i coby šéfredaktor Seznam Zpráv jsem opravdu nadšený z toho, že se řada novinářů i z mladší generace ani po letech Zemanova prezidentování (rozuměj – naprosté nekomunikace) nenechala otrávit a dál zkoumá, co se děje za zavřenými dveřmi Hradu a Lán.

Výkon funkce prezidenta republiky stejně jako více než čtyři stovky milionů korun ze státního rozpočtu, s nimiž ročně hospodaří prezidentská kancelář, jsou dostatečnými důvody, proč má existovat veřejná kontrola.

Investigativní tým Seznam Zpráv, který jsme pod vedením mého zástupce Radka Kedroně nedávno posílili o dva výrazné kolegy Lukáše Valáška a Adélu Jelínkovou, se „hradní inventuře“ věnuje už řadu měsíců. A v poslední době jsme čtenářům představili sérii odhalení, která vyvolala velkou pozornost.

Týkala se například podezřelého počínání vedoucího prezidentské kanceláře Vratislava Mynáře při domlouvání obchodů s katarským emírem (zjištění Janka Kroupy), při dlouhodobém využívání hradního party stanu u svého vleku v moravských Osvětimanech nebo při takzvaném bezpoplatkovém střílení zvěře v Lánské oboře v hodnotě stovek tisíc korun (zjištění Lukáše Valáška a Adély Jelínkové).

To je zatím poslední výrazná kauza, kterou Seznam Zprávy z hradní inventury zveřejnily. Už teď je ale zřejmé, že tím to zdaleka nekončí.

S novináři, kteří chtějí vědět, proč se tyto podivnosti v prezidentské kanceláři dějí, Mynář nekomunikuje – chová se totiž podle vzoru svého šéfa. Že z Hradu odejde po deseti letech společně s Milošem Zemanem, je sice údaj hodný zaznamenání, ale určitě nebude znamenat, že o Mynářovi a spol. od té doby neuslyšíme a už nic nenapíšeme.

Nejenže se nedá vyloučit, že se některým lidem, Mynářovi dosud podřízeným, teprve teď pořádně rozváže jazyk, ale také by se dalo doufat, že konečně i policie a další „orgány činné…“ nebudou cítit jakoukoliv (byť jen mentální) brzdu při svém prověřování všech podezření, která jsou se zemanovským Hradem za ta léta spojena.

Očekávání jsou v tomto smyslu opravdu mimořádně velká. Týkají se nástupu nového prezidenta Petra Pavla a jeho týmu (ve vlastním zájmu teď musí udělat pořádný audit fungování prezidentské kanceláře), ale i policie, která prověřuje dosud nezveřejněný nález Nejvyššího kontrolního úřadu. A v neposlední řadě i médií, která budou muset se stejnou důsledností prověřovat a kontrolovat fungování prezidentské kanceláře v nových časech.

Chce se mi sice věřit, že sexuálních afér, porna z Alabamy či střelby zvěře v Lánech bychom mohli být v dalších letech ušetřeni, přesto ve střehu zůstaneme dál.

Zůstaňte s námi.

Další Pohled šéfredaktora vás čeká zase za měsíc. Pokud chcete dostávat celý newsletter, včetně výběru zajímavých novinářských počinů od nás i od konkurence, přihlaste se k odběru.