Článek
V redakci Seznam Zpráv chystáme spoustu zajímavých novinek, které by vám neměly uniknout. V newsletteru Pohled šéfredaktora vám Jiří Kubík umožňuje nahlédnout do naší „kuchyně“. Přihlaste se k odběru a jednou měsíčně dorazí přímo do vaší e-mailové schránky.
Uznejme, že během sobotního odpoledne při vyhlašování výsledků prezidentských voleb nebylo těžké podlehnout jisté úlevě. Někteří lidé dokonce propadali nadšení a možná i euforii.
Seznam Zprávy v tu dobu pořádaly svůj volební štáb v kavárně v centru Prahy, kam přišlo zhruba dvě stě čtenářů a posluchačů našich podcastů.
Ve chvíli, kdy jim naše datová specialistka Kateřina Mahdalová krátce po 14:30 prostřednictvím videohovoru oznámila, že z její predikce výsledků (po sečtení 0,6 procenta hlasů!) vyplývá, že vyhraje Petr Pavel nad Andrejem Babišem poměrem 58:42, kavárna se otřásla v základech. Publikum propadlo v jásot, ovace, neskrývanou euforii.
Náš redakční tým, čítající v tu chvíli na místě asi patnáct lidí, se sice usmíval, ale všichni jsme tušili, že podobné výbuchy emocí k nám prostě nepatří. Jsme novináři, ne fanklub flanelových košil. Za sebe přiznávám, že jsem v tu chvíli cítil úlevu a jisté optimistické očekávání, které jsem zmínil v úvodu textu. Ale tím to prostě musí končit.
Ani Pavel nemůže být spojencem novinářů
Na naší práci, založené na kritickém pohledu, dotěrných dotazech, dávání věcí do souvislostí a srovnávání dříve slíbeného s aktuální realitou, se prostě nic nemění. A to ani tehdy, když na Hradě pomstychtivého a netransparentního Miloše Zemana střídá Petr Pavel, dokazující zatím den po dni, že je Zemanovým protikladem.
Ale ani u něj a v jeho okolí nemůže nikdo do budoucna vyloučit situace, kdy bude novinář prostě z principu stát na protější straně a zkoumat, zjišťovat, odkrývat – a domáhat se odpovědi. A nebylo by pro novináře nic horšího, než kdyby je protistrana v tu chvíli chtěla vnímat jako spojence a s jistým pomrkáváním na ně apelovala, ať se v dané věci nešťourají.
Seznam Zprávy, relativně mladé médium, byly po většinu své dosavadní existence vnímány jako ti, co „jdou po Zemanovi a Babišovi“. Oba politici, neschopní normální komunikace, nás kvůli investigativní práci a kritickým komentářům zahrnuli do tábora nepřátel, s nimiž se nemluví. Kde mohli, tam o Seznam Zprávách, případně o jednotlivých členech redakce, mluvili jako o škůdcích, hyenách a hejtrech.
Vysloužili jsme si to vlastní prací. Dotěrnými dotazy, tím, že jsme se nehodlali smířit s mlčením protistrany, také šťouráním v utajovaných smlouvách, konexích a neprůhledném financování a samozřejmě i kritickým pohledem na politické kroky. Odmítali jsme dávat politikům otázky dopředu, odmítali jsme cenzurovat témata, na která se můžeme nebo nemůžeme ptát.
Vy nejste s námi?
Když na podzim 2021 Andrej Babiš prohrál volby do Poslanecké sněmovny a následně se do vlády dostaly strany koalic Spolu a PirSTAN, musel jsem jednomu z novopečených ministrů při jednom jeho telefonátu vysvětlit, že to, že jsme byli dříve my i oni kritičtí k politice Andreje Babiše, z nás spojence nedělá.
Netrvalo pak dlouho a Seznam Zprávy přinesly sérii zjištění týkajících se netransparentních darů právě u Starostů a nezávislých, propletence vztahů politiků STAN s hlavou organizované skupiny v kauze Dozimetr Michalem Redlem a také nepochopitelného kroku šéfa STAN Víta Rakušana při výběru ředitele civilní rozvědky Petra Mlejnka. Měsíc po našich zjištěních Mlejnek rezignoval.
Tím teď nepředpovídám, že i po nástupu Petra Pavla a jeho týmu na Pražský hrad 9. března budeme svědky podobně nesrozumitelných kroků. Jen ukazuji, že redaktoři Seznam Zpráv rozhodně nebudou nosit flanelové košile a zachovají si kritický odstup i od prezidenta Pavla.
Věřím totiž, že seriózní média mají ve společnosti jasnou roli: Sloužit veřejnosti, a ne těm, kdo vládnou. Tuto přesnou definici vyslovil americký soud začátkem 70. let, když deník The New York Times musel proti vládě obhajovat svůj postup při zveřejňování informací z tajné zprávy o válce ve Vietnamu.
Právě z nepochopení role médií v demokratické společnosti občas plynou falešná očekávání (například „Jste na stejné lodi, tak buďte na dané politiky hodní“). A jindy zase pokřivené vnímání toho, co znamená měřit všem stejným metrem.
„Všechna média jsou proti mně,“ opakoval během kampaně Andrej Babiš. „Podívejte se, kolik negativních článků je o Babišovi, kolik o Pavlovi,“ říkali pak Babišovi příznivci.
Ale to je právě omyl.
Zvracející smajlík místo diplomacie
Pokud někdo lže, manipuluje, straší veřejnost válkou a zároveň se při usvědčení z vlastních chyb vymlouvá na to, že za ni mohli ti, kdo se ptali, a ne on, který špatně odpovídal, pak je úkolem médií na tyto fauly a selhání upozorňovat. A ne počítat, jestli kritických článků bylo napsáno o obou kandidátech stejně. Jak to chcete vyvažovat, když druhý kandidát fauly nepředvádí a žádnou očividnou lež také neřekl?
Rozumím ale tomu, že fanoušek Andreje Babiše, který se nezabývá porovnáváním faktů a vyřčených bludů, protože má o svém favoritovi jasno, období volební kampaně uzavře slovy, že proti Babišovi byli všichni novináři zaujatí. Já bych ho opravil – byli zaujatí proti nepravdám a neochotě normálně komunikovat, tedy vnímat otázku a v klidu a logicky na ni odpovědět.
Mimochodem – to, že Andrej Babiš s vybranými médii nekomunikuje a neposkytuje jim rozhovory, je věc celkem známá. Ale že dokáže pozvání do předvolebního duelu se svým protikandidátem odmítnout odesláním zvracejícího smajlíka, jak jsem zmínil v úvodu, vyrazilo dech asi každému. To, že zrovna v tu samou dobu na billboardech o sobě říkal, že je „diplomat“, té bizarní situaci jen nasadilo korunu.
Otázky bez odpovědí
Za této konstelace, která trvá několik let, by možná už ani nepřekvapilo, kdyby někdo z novinářů vybuchl a nenechal si všechna ta osočení líbit. Ale naštěstí se to nestalo.
Znovu jsem si uvědomil, s jak skvělými profesionály v Seznam Zprávách pracuji, když jsem ve videu sledoval své dvě kolegyně Kristinu Cirokovou a Michaelu Rambouskovou, jak se snažily před volbami využít kdejakou příležitost, aby Andreji Babišovi pokládaly otázky, které měly zaznít v rozhovoru. Obě reportérky musely v terénu snést velkou porci úšklebků, slovního balastu, a dokonce i nedůstojné komolení vlastního příjmení. Přesto se ani jedna nenechala vyvést z míry a v klidu se ptaly dál.
Stejně tak jsem rád, že jsme před volbami zveřejnili část připraveného scénáře Marie Bastlové pro pořad Ptám se já s Andrejem Babišem. Babiš bohužel nepřišel, a jelikož měříme všem stejně a všichni ostatní kandidáti (s výjimkou Jaroslava Bašty) více či méně ochotně na Mariino „grilovací křeslo“ před mikrofon a kamery usedli, Andreji Babišovi i veřejnosti jsme aspoň zprostředkovaně ukázali, na co veřejnosti dluží odpovědi.
Nestrannost neznamená nemít názor
Nestrannost, kdy měříme všem stejně, neznamená neutralitu, kdy si o ničem nic nemyslíme a na nic nemáme názor. Seznam Zprávy názor mají, ostatně komentáře renomovaných autorů patří k jednomu z našich pilířů. A pokud máme názor na důchodovou reformu, úpravu daní či podporu Ukrajiny proti ruské agresi, pak je zbytečné před volbami skrývat, že máme názor i na to, kdo by byl, respektive nebyl dobrý prezident.
V tomto komentáři jsem se v pěti základních bodech pokusil popsat, co všechno je v případě Andreje Babiše v kontrastu k důvěryhodnosti a odpovědnosti hlavy státu. A při dvou finalistech v druhém kole jsem pak logicky, vylučovací metodou, odkryl svou volbu Petra Pavla.
I novináři jsou součástí této společnosti a chodí k volbám. Nemůže nám být jedno, jestli v čele státu stojí vyznavač hesla „účel světí prostředky“, nebo někdo, kdo se snaží být transparentní a kdo na jasně položenou otázku dává veřejnosti srozumitelnou odpověď. Už to přece leccos napoví…
Je to volba. Přichází jednou za pět let. A mezitím novináři dál dělají svou práci.
Volby teď skončily. Vyhrál Petr Pavel. Po deseti letech na Hradě vystřídá toho, kdo z prezidentského úřadu pro sebe a svou partu udělal dobyté území a nehodlal se nikomu z ničeho zpovídat. Pavlovi i celé společnosti přejme, ať jsou mu tyto praktiky naprosto vzdálené.
A nám novinářům držím palce, ať si dokážeme i v případě nového prezidenta udržet odstup, být kritičtí, občas nedůvěřiví a hlavně zvědaví na fakta, žádné bludy.
Další Pohled šéfredaktora vás čeká zase za měsíc. Pokud chcete dostávat celý newsletter, včetně výběru zajímavých novinářských počinů od nás i od konkurence, přihlaste se k odběru.
