Článek
„Běží jak raněná chobotnice,“ posmívají se začínajícímu Zátopkovi jeho soupeři.
David Ondříček ve filmu Zátopek sleduje Zátopkovu životní dráhu od rozpačitých běžeckých začátků až do roku 1968, v němž ho navštíví australský vytrvalec Ron Clarke, který u něj po srpnové okupaci Československa a zároveň po letní olympiádě v Mexiku, hledá východisko z vlastní běžecké krize. Zátopka nalézá jako zkrachovalce - nejen že kariéra českého olympionika už skomírá, odešla od něj i manželka a žije sám se psem, navíc v zemi čerstvě zasažené srpnovou okupací.
Clarkova týdenní návštěva, která je osou filmu, je pro něj i pro diváky příležitostí k ohlédnutí se za celou Zátopkovou běžeckou i životní dráhou. Milníky pak tvoří jednotlivé olympiády, na kterých fenomenální atlet zazářil - od první poválečné v Londýně v roce 1948 až po hvězdné Helsinki v roce 1952. Seznamujeme se i s jeho začátky, poznáváme spolu s ním jeho budoucí manželku, nadějnou oštěpařku Danu, čelíme spolu s ním zkouškám komunistických funkcionářů.
Trailer k filmu Zátopek.Video: Seznam Zprávy
Film má hned několik silných stránek. Výbornou kameru Štěpána Kučery, zejména díky němu a polskému střihačovi Jaroslawu Kaminskému jsou scény Zátopkových běžeckých výkonů tak fenomenální, dynamické a nelze se od nich odtrhnout. Uhrančivou atmosféru filmu podporuje výborná hudba Beaty Hlavenkové a kapitolou samou pro sebe jsou herecké výkony. Bez Václava Neužila by filmový Zátopek byl poloviční, Neužil se do něj přímo převtělil a nejen svou fyzickou výbavou vytrénovanou běžeckými tréninky, ale i hereckým talentem trumfuje většinu českých hereckých výkonů posledních let, minimálně nominaci na České lvy má už teď jistou.
Martha Issová je mu v roli jeho manželky Dany adekvátní hereckou partnerkou, zejména v polohách, kdy se s filmovým Zátopkem rozchází ve svých názorech a vzdoruje jeho masce usměvavého hrdiny. A skvělý je i Zátopkův démonický protivník, funkcionář Josef v podání Roberta Mikluše. Matný je pouze James Frecheville v roli Rona Clarka, který se v závěru filmu dozvídá, že by ve vlastní běžecké krizi měl méně zapojovat hlavu, což je poněkud slabé filmové poselství. Vůbec závěr filmu vyznívá trochu do ztracena, po tolika strhujících sportovních scénách Zátopkových vítězství až slabě.
Film Davida Ondříčka je pomníkem československého atleta, pomníkem, v jakých se často skrývá past - Ondříček se sice věnuje i kontroverznějším okamžikům Zátopkovy životní dráhy, zároveň ale k jeho legendě přistupuje uctivě. Pravý filmový hrdina se musí trochu ušpinit a to se filmovému Zátopkovi moc nedaří - je to veskrze pozitivní chlapík, který jde od vítězství k vítězství, s neustálým úsměvem na tváři.
Snad proto mu filmaři ve scénáři, na němž se během dlouholetých příprav filmu vystřídalo hned několik scénáristů od Alice Nellis přes režiséra Ondříčka až po hudebníka Jana P. Muchowa, nadělili hned několik protivenství. Žádné z nich ale není dostatečně silné, aby utáhlo celý film. Je tu trochu Zátopkova konfliktu s režimem, trochu manželské a trochu sportovní krize - žádná z oněch krizí ale neutáhne celou více než dvouhodinovou filmovou stopáž. Snad opět z úcty k Zátopkově legendě omlouvají tvůrci Zátopkovy politické přešlapy (zejména podpis pod souhlasem s potrestáním politických vězňů včetně Milady Horákové) pragmatickými důvody. I po tomto podpisu ale Zátopek ve filmu zůstává sympatickým mladíkem, který si žije svůj bezstarostný sportovní sen a filmový výpad proti němu, že je „papalášskou hvězdou“ vyzní rozpačitě - nenabízí příliš důvodů k tomu, proč by měl být jiný. „Ty máš běhat a vyhrávat medaile,“ shrnuje Zátopkovi jasně jeho životní cíl jeden z papalášů - a Zátopek ani film sám proti tomu vlastně příliš neprotestuje.
V klíčové scéně filmu, v níž za přítomnosti Clarka krátce po srpnu 68 Zátopek přednese projev k mladým běžcům o tom, že pravý sportovec se pozná ne podle toho, jaký je na vrcholu, ale jak se zachová po pádu do údolí, se pak nutně musíme ptát, jestli tvůrci filmu opravdu Zátopkovi do onoho údolí umožnili sestoupit. Byl by pak možná větším slabochem, ale také mnohem opravdovějším a lidštějším.
„Nesmí to být nuda, nesmí to být vězení,“ píší si čerství novomanželé Zátopkovi na podtácek ze své svatby. Film Zátopek nuda není - ale nepřekročitelná legenda o Zátopkovi vězením pro tenhle film je. I tak ale rozhodně stojí za to film Zátopek vidět - v dnešní době, kdy Česko tak akutně postrádá skutečné hrdiny, jich nikdy není dost.
