Rakouský Donald Trump? Kdepak, Norbert Hofer je víc sametový revolucionář

Říká se mu rakouský Donald Trump. Avšak jeho a Trumpovo vystupování by přitom sotva mohla být odlišnější.

Muž, který má velké šance zvítězit v nedělním klání o rakouský prezidentský úřad, mluví tiše, potrpí si na zdvořilost, uhýbá před přímými otázkami. A zároveň dokáže vzbudit v posluchačích pocit, že mu jejich starosti leží na srdci.

Norbert Hofer je pro svou stranu dar z nebes. Rakouští Svobodní, vzniklí v poválečných letech z otevřeně neonacistických kořenů a proslulí zejména excesy svého bývalého šéfa, Jörga Haidera, se nálepky populistické extrémní pravice zbavují těžko. Jejich kandidát na prezidenta to ale dokázal s elegantní lehkostí.

V jednom se Norbert Hofer s Donaldem Trumpem shoduje ze sta procent. Hlásá boj proti elitám, odtrženým od obyčejných starostí obyčejných lidí. Sám vždy patřil k vyšším vrstvám a léta už je součástí politického establishmentu.

Profil Hoferova protikandidáta Van der Bellena:

Kariéru začínal jako leteckých technik a létání dodnes považuje za svou vášeň. Ta mu ale zároveň přinesla těžkou životní ránu. Pád při paraglidingu vyústil v částečnou ztrátu hybnosti. Sotva 45letý kandidát na prezidenta tak má se svým zastáncem a jednou možná i protějškem Milošem Zemanem společné i to, že chodí o holi. Tragédie, kterou ale Hofer dokáže šikovně využít v kampani – podle průzkumů zejména u voliček vyvolává soucit.

Obratnost, s jakou se pohybuje na veřejnosti, není jen otázkou přirozeného talentu. Ochrannou ruku nad Hoferovými prvními kroky v politice držel slavný rakouský učitel rétoriky Géza Ákos Molnár. Norbert Hofer si na cenné lekce zřejmě dobře pamatuje. Molnárův syn je v současnosti mladou nadějí FPÖ a roli jeho ochránce hraje na oplátku Norbert Hofer.

V Česku vzbudilo zaslouženou pozornost, když se na Hoferovu stranu v prezidentské kampani postavil Miloš Zeman. Méně už se mluvilo o tom, jak dlouhá je řada státníků, kteří se postavili proti němu. Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz i šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker varovali před tažením populistů Evropou. Komisař OSN pro lidská práva zařadil Hofera i Trumpa po bok ideologů nenávisti z řad Islámského státu.

Nic z toho ale Hofera popularity nezbavilo. V prvním kole získal zdaleka nejvíc hlasů ze všech kandidátů – přes 35 procent. Ve druhém kole následovala infarktová horská dráha. Hofer vyhrál ve volebních místnostech, Van der Bellen ho nakonec porazil díky korespondenčním hlasům, jen o něco víc než 30 tisíc voličů. Nejvyšší soud ale hlasování zrušil kvůli celé řadě formálních prohřešků.

„Schlamperei“. Mírně řečeno nepořádek. To bylo snad nejčastější slovo v rakouských novinách po tomto fiasku. A právě pocit, že stát nevykonává své povinnosti, může ve výsledku pomoci Hoferovi, který se prezentuje jako bojovník proti zavedeným (ne)pořádkům.

V posledních průzkumech Hofer většinou o několik procent vede. Jestli v neděli skutečně zvítězí, si málokdo z expertů troufne s jistotou tvrdit. Jeho šance jsou ale slušné.

„Má pevnou obec přesvědčených voličů. Jeho soupeře Van der Bellena řada voličů podpořila jenom proto, aby zabránila Hoferovi ve vítězství,“ říká politoložka Zuzana Lizcová. O výsledku voleb rozhodne především to, jestli se Van der Bellenovi podaří zmobilizovat znepokojené občany i při třetím hlasování v řadě.

Co by Hoferovo vítězství přineslo? Vzhledem k opatrnosti, s jakou se vyslovuje ke klíčovým tématům, to není úplně jasné. Od úvah o „Oxitu“, tedy vystoupení Rakouska z EU, Hofer upustil, i když hlavně pod tlakem zjištění, že rakouská společnost na tuto představu reaguje velmi rezervovaně. Razantně je zato Hofer proti sankcím vůči Rusku. Společně s Visegrádskou čtyřkou by Hofer rád v evropské aréně hájil restriktivní přistěhovaleckou politiku.

To vše ale znamená jen předehru před možnou revolucí v rakouské politice. Ta by zřejmě přišla s parlamentními volbami, ve kterých by za současné situace měla jasně navrch Hoferova FPÖ. Hlasování by otevřelo dveře daleko ostřejším politikům z řad Svobodných. A osudová hodina rakouské politiky na sebe nemusí nechat dlouho čekat. Úvahy o tom, že předčasné parlamentní volby budou následovat jen krátce po těch nedělních prezidentských, jsou v Rakousku stále častější.