Rada pro klienty podílových fondů: Nepanikařit, nepanikařit, nepanikařit!

Kdy se podle vás trhy uklidní?

To je velká otázka. Situace je teď mimořádně dynamická a do očekávání vstupuje nejenom to, zda si investoři jako by zvyknou na všechna opatření přijímaná kvůli nešíření nákazy. Jde také o to, jak dlouho budou omezení trvat – zda se to vyřeší ve dnech, týdnech nebo měsících.

Nechci dělat paniku, ale teď je pravděpodobnější scénář, že řešení následků potrvá minimálně řadu týdnů, spíš to budou měsíce. Přijde zásadní hospodářský propad a s tím spojený pokles cen akcií?

Propad vidíme už teď, za první kvartál je jistý, za druhý kvartál pravděpodobný. Vidíme to i ve statistikách z Číny, kde je hospodářský propad horší než v roce 2008 a 2009. Na druhou stranu, stejně jako přišly rychle reakce na opatření spojená s koronavirem, může rychle dojít i k zotavení.

Hodně profesionálních investorů se právě teď dívá na fundament akcií, na jejich podstatu. A zajímají se o to, zda by neměli již začít ve slevě nakupovat.

Než přišla koronavirová panika, trhům se dařilo. Nebyly akcie v té době nadhodnocené? Mohou se vrátit na předkoronavirovou úroveň, nebo spíš teď praskla bublina, která se hned tak zpátky nenafoukne?

O bublině bych ještě nemluvila. I když byly akcie hodně drahé, opravdu záleží na fundamentu, na tom, proč byly drahé. Ony byly drahé třeba proto, že se firmám výjimečně dobře dařilo. Proto bych o bublině zatím nemluvila. Spíš myslím, že bude větší selekce mezi společnostmi, jež byly nadhodnocené, a společnostmi, u kterých ta vysoká hodnota akcií měla reálný základ.

Mají čeští investoři do podílových fondů, kteří si spoří na důchod a čtou teď všechny ty znepokojivé zprávy z burz, důvod ke znepokojení?

U drobných investorů je úplně nejzákladnější pravidlo nepanikařit. Nepanikařit, nepanikařit.

Dá se nepanikařit v situaci, když vidíme všechny ty klesající indexové grafy, a zároveň je vidět, že profesionální investoři evidentně panikaří?

U profesionálních investorů nastane několik situací. Současná volatilita (kolísání – pozn. red.) je způsobená mimo jiné tím, že u algoritmických obchodů jsou nastaveny určité hranice, u kterých je potřeba vyprodávat akcie bez ohledu právě na tu podstatu a na jejich kvalitu. K tomu se druží více vlivů: zlevňující ropa, několik dalších nečekaných šoků.

Co se týče drobných investorů do investičních fondů, většina jich investice využívá jako formu zajištění na stáří. Jejich investiční horizont není současný rok nebo příštích pět let. Jejich investičním horizontem je dvacet až třicet let – do doby, než půjdou do důchodu.

A právě v takovémto horizontu je nejdůležitější nepanikařit při každé krizi. Protože ty se jim za dobu, po kterou investují, budou opakovat s železnou pravidelností. Zároveň je ale třeba investovat skutečně dlouhodobě.

Jaká je momentálně nejčastější forma investic do fondů důchodového spoření?

Takzvané pravidelné investice. To znamená, že každý měsíc posílám na investici stejnou částku. Pak mě nezajímá, zda jsou trhy nahoře, nebo dole. Protože když jsou nahoře, tak přikupuji méně, když jsou dole, tak za stejnou částku nakupuji více akcií, které se jim naopak při dalším růstu více zhodnotí.

Říkáte, že krize se opakují a opakovat budou. Kdy v minulosti docházelo k podobným propadům, jako dnes?

Ono se nabízí srovnání s rokem 2008, to je poslední krize, kterou pamatujeme. Ale žádná krize není stejná. Těžko se dají předpovídat. Myslím, že nikdo před dvěma, třemi měsíci neočekával takto masový dopad nějakého viru, který tehdy byl jenom v Číně.

Takže je koronavirus typická černá labuť, neočekávaná událost, která najednou spadne na ekonomiku?

Přesně tak. A dopady zatím nedokážeme úplně vyhodnotit.

Říkala jste, že k pandemii se časově přidružilo několik dalších rizik pro finanční trhy. Která jsou ta nejvážnější?

Jedním z nich je určitě brexit. Dalším pak obchodní války, jedna je ropná, jedna USA-Čína. A pak to může být také samotná situace v Číně, kde nastal velký propad. Jakým způsobem přispějí, nebo nepřispějí tato rizika k prohloubení dopadu koronaviru, se teprve ukáže.

Centrální banky se snaží snižovat následky nepříznivých záležitostí, které dopadají na trhy. Jak se díváte na postup české centrální banky?

U ČNB je třeba zohlednit, že vychází z určitých specifik českého trhu. Jedním z nich je poměrně vysoká inflace, se kterou musí počítat při stanovování výše úrokové sazby. Ale Česká národní banka využívá řadu nástrojů. Jedním z těch, které používala právě v předchozí krizi, bylo ujišťování veřejnosti, že není třeba mít blbou náladu. To je u nás, myslím, hodně důležité. Protože náš růst je hodně tažen spotřebou domácností. A pokud nastane panika a blbá nálada, může to hospodářský růst výrazně ovlivnit. Panika nikdy ničemu nepomohla, to je zřejmé.

Panika může někdy vzbudit určitou rozumnou opatrnost.

Rozumná opatrnost je na místě. Je ale otázkou, co je rozumná opatrnost. Když se podíváme na to, jak se momentálně lidé zásobují rýží nebo třeba i vínem… Je to na místě, ale jen do určité míry. Nemá smysl se předzásobit na pět let.

Panická reakce nedává smysl ani z pohledu kapitálových trhů. Rozumná opatrnost spočívá právě ve způsobu, jakým investuji. To znamená, nezastavit teď veškerý život, ale počítat s tím, že investuji dlouhodobě, pravidelně, a z tohoto pohledu panika nemá žádný smysl. Protože způsob pravidelného dlouhodobého investování již zohledňuje to, že jednou za pět až deset let přijde nějaká větší krize.

Za posledních deset let jsme si zvykli, že je tady poklidný stabilní růst, ale návrat volatility je zcela přirozený. Je to něco, co tu bylo dosud pořád. Jenom jsme si odvykli.

Mají vůbec Češi s průměrnými příjmy šanci nastřádat během produktivního života v podílových fondech částku, která by je zabezpečila na stáří a fakticky jim nahradila nejistou státní penzi?

U penzí je několik problémů. U penzijních fondů jde především o to, že většina lidí setrvává v těch starších tzv. transformovaných fondech. Jejich základním pravidlem je takzvaná černá nula (nesmějí vytvořit roční ztrátu – pozn. red.).

To znamená, že nejsou nastaveny na nějaké značné výnosy. A to je vcelku problém. Protože i když máme dva typy penzijních fondů (vedle původních transformovaných od roku 2013 existuje tzv. doplňkové penzijní spoření, kde si klient volí investiční strategii – pozn. red.), drtivá většina lidí zůstává ve starších fondech, kde není velká perspektiva vyššího zhodnocení.

Ale ona v delší časové řadě moc nevydělává ani naprostá většina „nových“ fondů doplňkového penzijního spoření, které u nás fungují od roku 2013.

Záleží na konkrétních fondech a konkrétních investičních strategiích. Hodně lidí se i v nových fondech kloní spíše ke konzervativním strategiím. Na druhou stranu, konzervativní penzijní fondy patří do portfolia každého investora. Pokud se ale zaměří na to vydělávat vyšší výnos a nést investiční riziko, tak se nabízejí další investiční fondy.

Nakolik dnes Češi spoléhají na státní důchody, nakolik na vlastní úspory?

V podstatě kdokoliv mladšího věku, s kým mluvím, počítá s tím, že státní penze nebude. Bohužel. A i ty diskuse o penzijní reformě, které nyní probíhají, nesměřují ke skutečné reformě, ale spíše se jedná o parametrické změny současného stavu. Pokud opravdu neproběhne skutečná důchodová reforma, opravdu nelze do budoucna s nějakou státní penzí úplně počítat.

Má třicátník s průměrným platem, který má rodinu, musí se postarat o bydlení, o děti, reálnou šanci spořit si v produktech, které nabízí dnešní investiční trh, tolik, aby mu to nahradilo dnešní penzi?

To záleží především na něm. Je mi jasné, že ne každý má možnost ukládat si deset, patnáct tisíc měsíčně. Na druhou stranu, u zabezpečení na stáří hraje roli nejen to, kolik si mohu odložit měsíčně, ale především to, kdy s tím začnu. Úplně jinak vypadá penzijní schéma, když začínám spořit na penzi v pětapadesáti, než když začínám v pětadvaceti. Když začínám v pětadvaceti, stačí mi investovat, spořit, odkládat mnohem méně peněz, než když začnu těsně před penzí.

Jaké produkty volit, pokud se člověk nevyzná v kapitálovém trhu, ale má na paměti, že by si měl spořit na stáří?

Já mám celkově široké portfolio investic. Ale základem je, co říkám pořád, tedy pravidelná investice.

Není rozumnější pořídit si nemovitost, byť na půjčku, a těch pět deset procent svého příjmu odkládat do hypotéky?

Produktů je skutečně hodně, může to být i hypotéka na nemovitost. Jsou lidé, kteří odkládají peníze do zlata a podobně. Každý by si měl zvolit něco, co mu vyhovuje. Problém je, že zrovna hypotéky nejsou tak dostupné jako pět set korun měsíčně do fondů.

Když jsme u těch různých produktů: množí se varování před korporátními dluhopisy českých firem, často třeba menších, které nemají delší historii a prokazatelnou perspektivu. Jsou korporátní dluhopisy rizikem?

Korporátní dluhopisy na trh patří. Na druhou stranu, v České republice se situace poněkud zvrtla, protože na trh korporátních dluhopisů vstoupili – nejde to říct jinak – šmejdi, u kterých není úmyslem vrátit investorům peníze.

Problém se může prohloubit, pokud by skutečně propukla krize v souvislosti s koronavirem nebo by došlo k oslabení ekonomiky. Ty dluhopisy jsou prodávány zcela mimo regulaci. Nějaká marketingová agentura zaklepe babičce na Moravě na dveře a snaží se jí prodat hodně rizikový dluhopis bez toho, aby jí podala podstatné informace.

To znamená, že dluhopis je rizikovým nástrojem, u kterého rizikem není jenom to, že nevydělá slibovaných sedm procent ročně, ale můžete přijít o všechny peníze, které do toho investujete. Dalším problémem je, že takto jsou prodávané investice do korporátních dluhopisů firem, u kterých je sice slibovaný výnos sedm procent, ale vzhledem k obrovské rizikovosti emitující firmy a její minimální aktivitě, pokud vůbec nějakou má, by ten výnos měl být šedesát procent. Investoři to často nedokážou posoudit.

A obrovský problém je hlavně to, že lidé jednají s neregulovatelným subjektem, který není vázán žádnými pravidly, často nedostanou podstatné informace o tom dluhopisu, ale také často velkou část svých úspor zainvestují do jednoho jediného dluhopisu.

Takže pořád platí stará zásada – dělit investice do více produktů.

Přesně tak, nemít peníze v jedné kapse. Člověk může zainvestovat i do extrémně rizikového dluhopisu, to je v pořádku, ale rozhodně ne veškerý svůj majetek.