Článek
Narodil se v Chomutově, ale vyrůstal v Kadani, kde se už od dětství s bráchou u dědy myslivce zajímali o zvířata. Tady také jako malí kluci na zamrzlé Ohři v zimě zachraňovali v ledu uvězněné kachny a lysky.
„Měli jsme doma ve spíži až dvacet kachen a lysek, čekali jsme, až rozmrznou a pak jsme je zase pouštěli ven na svobodu. Vůbec nechápu, že nám to naši dovolili,“ vzpomíná Přemysl Rabas na své první záchranné projekty v pořadu Moje místa. V něm známé osobnosti Česka ukazují lokality, kde žijí a tvoří a které pro ně mají osobní význam. Štáb berou i do zákulisí, kam se běžně člověk nedostane.
Rabas představil svou rodnou Kadaň. I zázemí dvorské zoologické zahrady. Právě tam po studiích začínal. Pak se přesunul domů, do Podkrušnohorského zooparku, kde se po dvou letech stal ředitelem. Když byl ze zooparku po šestnácti letech odvolán tehdejším vedením města, zvedla se proti tomu obrovská vlna odporu - jak mezi zaměstnanci, tak mezi obyvateli Chomutova a okolí.
Nyní je už šest let zpátky v safari ve Dvoře Králové. A protože je také velkým milovníkem Afriky, tak se do ní často vrací. Nejenom proto, aby zde pomáhal s nejrůznějšími projekty na ochranu zvířat a přírody, ale také proto, aby Afriku tak trochu dostal i domů.
Jak se Přemyslu Rabasovi žije mezi zvířaty? Proč chodil jako kluk za řádovými sestrami do kláštera? Čím jsou pro něj Ohře, Berounka a Zambezi?
Přemysl Rabas v otevřené zpovědi v pořadu Moje místa. Šestiminutový úryvek si můžete pustit v úvodu článku, celý pořad pak níže.