Putin prochází zkouškou koronavirem. Zůstane nadále nedotknutelný?

Nejpostiženějším městem v Rusku je Moskva. Metropole spočítala více než šestnáct tisíc nakažených. Celkově v zemi zemřelo více než dvě stě lidí. První opatření Rusko zavedlo už na začátku února. Kvůli blízkosti původního epicentra nákazy, Číny, Ruská federace hlásila prvního nakaženého už 31. ledna.

Vláda zavřela školy, restaurace, divadla a hranice. Přesto byly kroky tamní vlády, respektive prezidentské kanceláře, nečitelné a matoucí. „Často nová nařízení působila ještě větší problémy,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy britský politolog Mark Galeotti, který působí na Ústavu mezinárodních vztahů v Praze a je odborníkem na ruskou bezpečnostní politiku.

Galeotti to ilustruje na příkladu, kdy úřady zavedly systém QR kódů, pomocí nichž se lidé venku identifikovali. Mělo to pomoci mimo jiné hromadné dopravě, ve skutečnosti se ale právě v MHD tvořily daleko větší davy.

Německý zpravodajský web Deutsche Welle přidává příběh Jesuse, který venčil svého psa Platóna v centru Moskvy. Nařízení zůstat doma se týká infekčních občanů, těch, již se vrátili ze zahraničí, a těch, kterým je více než 65 let. Ostatní ven jít mohou, ale jen kvůli důležitým pochůzkám a venčení psů, ovšem jen v okruhu sta metrů od bydliště.

Moskvan Jesus ale tento rádius vědomě či nevědomě překročil a policisté ho zatkli, psa Platóna nechali tam, kde byl, a jeho páníčka odvezli na stanici. Celou scénu shodou okolností natočil jiný občan a video se na internetu stalo virálním. Jedni protestovali proti přehnanému policejnímu zákroku, jiní ale obvinili Jesuse z provokace a nezodpověnosti.

„To je ale prakticky stejné jako na Západě,“ srovnává Galeotti: „Rusové čelí těžké situaci, policisté jsou někdy ke svým úkolům až příliš horliví, někdy jsou to samotní lidé, kteří nedodržují pravidla,“ dodává politolog. Jenže Jesusův příklad nebyl zase tak ojedinělý. Jak se ukázalo, ruská policie relativně často ostře odpovídá na přestupky proti karanténním opatřením.

Jiná dějová linie se odehrává na politické úrovni. Mark Galeotti připomíná, že je relativně těžké hovořit o jakési „ruské odpovědi na pandemii“, jelikož byl Vladimir Putin na začátku velmi neochotný k jasným krokům. „Pravděpodobně proto, že nechtěl nést vinu, pokud by se cokoliv pokazilo,“ vysvětluje.

Právě pozice prezidenta Putina je v aktuální koronavirové krizi zahalena otazníky. Ještě ke konci března se z ruských médií zdálo, že země zvládá šíření nákazy daleko lépe než evropské země. Velký zlom nastal, když moskevský starosta Sergej Sobjanin na televizí přenášené schůzce s Putinem označil údaje ministra zdravotnictví za nepřesné. Později přesvědčil Putina, že opatření musí být důraznější.

V jednotlivých koutech rozlehlého Ruska k opatřením přistupují jinak. „Moskevský starosta Sobjanin udělal vlastně velmi dobrou práci,“ hodnotí Galeotti. Putin ale buduje centralizované, prezidentské Rusko, nyní však velkou porci práce nechává na regionálních politicích. Na jednu stranu na sebe odmítá vzít odpovědnost, na druhou nechce ani pověřit regionální lídry většími pravomocemi, díky nimž by mohli konat.

Podle britského politologa se v této krizi ukazuje ještě čitelněji Putinův charakter. „Nerad se rozhoduje, když neví, jak to dopadne,“ říká mimo jiné autor knihy Musíme si promluvit o Putinovi. Nepředvídatelná situace prezidenta, zdá se, paralyzuje. A mohlo by to do budoucna velmi snížit jeho důvěryhodnost u ruských občanů.

V Rusku se už před pandemií začaly rozjíždět velké politické změny, které by mohly Vladimira Putina udržet u kormidla až do roku 2036. Zásahy do ústavy by měli Rusové odhlasovat v referendu. „A nyní už je jasné, že referendum bude i o úspěchu, či neúspěchu prezidenta Putina v boji s koronavirem,“ analyzuje Galeotti: „Ty změny určitě projdou. Hlavní otázkou je, nakolik se bude muset Putinova propaganda snažit, aby byl výsledek podle jejích představ,“ dodává politolog.