Působil v tajných službách Islámského státu, chytili ho při cestě do Prahy

Dva muži klečí na kolenou, na sobě mají oranžové vězeňské mundúry a oči mají zavázané. První z nich je voják bojující v armádě věrné Bašáru Asadovi, druhý je bojovníkem Svobodné syrské armády.

Jejich životy ukončí kulky vypálené z bezprostřední blízkosti do hlavy. Popravě přihlíží menší dav, v jehož první řadě je i několik dětí. Tak vypadalo propagandistické video, které na jaře 2015 umístilo na internet teroristické hnutí Islámský stát.

Šokující videozáznam odehrávající se v Sýrii okamžitě zaujal francouzské úřady - mezi muži dohlížejícími na průběh popravy byl totiž muž, kterého francouzské tajné služby dobře znaly. Dnes třicetiletý Tyler Vilus nebo také abú Hafs, který byl jedním z nejvýše postavených Francouzů v hierarchii zločinného chalífátu, stanul dnes poprvé před francouzským soudem.

Vyšetřovatelé ho viní z vedení teroristické skupiny, zločinného spolčení a vražd spáchaných organizovanou skupinou. Džihádista čelí sice obviněním z činů spáchaných pouze v Sýrii, nad jeho případem se ale vznáší stín atentátů provedených v Paříži 13. listopadu 2015. Při sérii teroristických útoků, mezi nimiž bylo i vraždění v klubu Bataclan (90 mrtvých), on osobně nebyl, dobře se ale znal s řadou atentátníků. Mozku vražedného komanda Belgičanu Abdelhamidu Abaaoudovi psal zprávu ještě krátce po svém zatčení před pěti lety v Turecku. „Vymažu tvoje číslo i čísla ostatních, aby nic nenašli. Nic se nemění. Až mě pustí - jestli mě pustí - zkontaktuji tě.“

Viluse zadržela turecká policie 2. července 2015 na istanbulském letišti ve chvíli, kdy se chystal nasednout do letadla mířícího do Prahy. Měl u sebe švédský pas muže, jemuž se sice vzdáleně podobal, ne ale natolik, aby oklamal pozornost tureckých celníků. Ve Francii už přitom v té době patřil k nejhledanějším teroristům.

Fakt, že se znal s Abaaoudem, Vilus přiznává, popřel ale, že by jeho cesta do Evropy měla něco společného s pařížskými atentáty. Tvrdí, že se chtěl jen dostat do Mauritánie.

O Vilusovi se dá říci, že je jedním z pionýrů francouzského džihádismu. Po neúspěšném pokusu vstoupit do francouzské legie v 18 letech - nepřijali ho kvůli marihuaně v krvi - rodák z města Troyes konvertoval k islámu. Tehdy mu bylo 21 let. Krátce poté se připojil k jedné z džihádistických skupin v Tunisku.

O rok později pak poprvé navštívil Sýrii, kde od roku 2013 žil. Jeho matkou je Christine Rivièrová, již poslal francouzský soud v roce 2017 na deset let do vězení. I ona pobývala v Sýrii - za synem podnikla hned tři cesty - a ve Francii rekrutovala pro chalífát nové bojovníky. Za svou činnost si vysloužila přezdívku „Mamka džihád“. V Sýrii na sobě nosila sebevražedný pás pro případ, kdy by padla do rukou nepříteli.

Zradikalizovaný mladý muž chtěl využít chaosu v Tunisku po vypuknutí arabského jara. V zemi tehdy vznikaly nové islamistické skupiny a Vilus se chtěl zapojit do tamního ozbrojeného boje. Účastnil se sice útoku na americkou ambasádu v roce 2012, časem ho ale podle slov jeho matky vlažnost tuniských salafistů zklamala a rozhodl se odjet do Sýrie.

V létě 2013 odtamtud napsal dopis matce: „Kromě toho, že jsem policistou, jsem se stal emírem jedné skupiny Francouzů,“ citoval z něj deník Le Figaro. Nejdříve působil na západě země v blízkosti Aleppa, později se přesunul na východ k iráckým hranicím do města Šadadí, jedné z bašt džihádistů.

Vyšetřovatelé považují Viluse nejen za bojovníka - což sám přiznává - ale také za náboráře Islámského státu a člena jeho policejních složek. V rámci svého působení na periferii Aleppa byl členem jednotky zahraničních bojovníků, která měla na starosti mimo jiné i zatýkání a popravy. To Vilus popírá. Ve stejné skupině působil také výše zmíněný Abaaoud a dva zabijáci z Bataclanu, Samy Amimour a Ismaël Mostefai.

V Šadadí později Vilus působil jako policista odpovědný za dodržování islámského práva šaría - i zde šlo o mučení a popravy. Vedení IS zaujal natolik, že mu svěřili funkci v tajných službách organizace známých pod názvem Amniját.

Podezřelý je také z rekrutování nových bojovníků pomocí twitterového účtu Si tu veux mon avis (Chceš-li můj názor). Těm, kteří se z nějakých důvodů nemohou odebrat bojovat do Sýrie, tento účet doporučoval, aby ve svých domovských zemích páchali atentáty proti úřadům nebo civilistům. „Vyjdi ven z domu, zařízni nevěřící, vystraš je, ubliž jim… zabíjej nejlépe policisty a ženy,“ citoval server France Info.

Na soud čekal Vilus ve vězení pět let. Dokumenty vězeňské zprávy ho popisují jako charismatického ideologa a silnou osobnost. K násilí ale v zajetí sklony neměl, naopak začal v cele studovat psychologii. Podíl na popravě zmiňované na začátku textu odmítá a tvrdí, že byl jen náhodným svědkem poté, co vyšel z mešity. Rozsudek by měl soud vynést 3. července.