Psi ven můžou, ale děti ne? Španělé konečně uvolňují přísný zákaz

Sedmiletá Maya žije v barcelonském domě se svými rodiči. Od vypuknutí pandemie však trpí nočními běsy, a spí tak s mámou a tátou v jedné posteli. „Už si trochu zvykla, je to pro ni ale traumatizující,“ říká Mayina matka Elena. I přes zákaz se rozhodla na chvilku vzít svoji malou dceru na procházku. „Je to nejlepší máma na světě,“ říká Maya novinářům The New York Times.

Od poloviny března platí ve Španělsku přísná karanténní opatření. Kvůli šíření koronaviru tamní politici přistoupili na jeden z nejpřísnějších zákazů v Evropě - že děti ven nesmějí, ani s rodiči na nákup, ani na projížďku na kole kolem bloku.

Kritika se začala ozývat ze stran rodičů, psychologů, ale i politiků. Starostka Barcelony Ada Colauová na svůj facebookový profil napsala, že jako matka dvou dětí vyzývá vládu, aby „osvobodili naše děti“. Sama má děti ve věku devět a tři roky. Colauová popisuje, že děti trpí jak agresivními sklony, tak třeba pocity smutku.

„Být sama je hodně těžké. Už je to dlouhé, moc dlouhé,“ říká devítiletá Lia, která nemá žádné sourozence. Novinářům vypráví, že už ani netelefonuje svým kamarádům, protože „už jim nemá co nového říct“.

O velmi negativním vlivu na dětskou psychiku mluví psychologové. Podle nich ji může úplná karanténa ovlivnit na dlouhou dobu.

Dlouhodobé držení dětí v izolaci může vést i k zdravotním rizikům. Podle španělské organizace, která se zabývá obezitou, můžou v průměru děti a dospívající přibrat až o pět procent své dosavadní váhy. Rodiče se totiž často uchylují k „podplácení“ dětí sladkými a nezdravými pochutinami. Podle odborníků je těžké dětem v domácí izolaci udržet striktní stravovací režim.

Ne všichni mají také stejné podmínky pro „domácí vězení“. Děti, jejichž rodiče bydlí v domech se zahradou nebo ve velkých bytech mají o trochu lepší pozici než děti z nízkopříjmových rodin. To je případ rodiny Mafuse Rohmana, který sdílí ložnici nejen s manželkou, ale i se svými dcerami, dvojčaty Mishou a Malihou. V dvoupokojovém bytě s nimi ještě bydlí starší příbuzný.

Úplně zvláštní situaci zažívají děti s autismem. Přestože spadají do vládní výjimky, takže se svými rodiči ven mohou, rodiče se o ně často bojí a nechávají je také pro jistotu doma. Musejí jim ale vysvětlit, že nemohou jít do školy, vidět se s babičkou nebo jít na procházku. Pro lidi trpící autismem je pravidelnost často tím, na čem nejvíc lpějí. A třeba na terapie „docházejí“ jen k internetu.

„Psy venčit můžeme, proč čekají naše děti?“ vyzývala barcelonská starostka vládu minulý týden. K ní se přidaly asi tři stovky dětských psychologů a pediatrů, kteří poslali otevřený dopis premiérovi Pedru Sánchezovi.

Na sociálních sítích pomocí barcelonské starostky zarezonovala velká kampaň #NiñosEnLaCalleYa („Pusťte naše děti ven“). Regionální politici z Madridu a okolí se shodli na tom, že by dětem měli povolit alespoň hodinu venku denně.

Pod tlakem premiér Sánchez souhlasil, že pravidla pro děti uvolní, „aby se mohly nadýchat čerstvého vzudchu“, jak řekl při sobotním brífinku. A to od pondělí 27. dubna. Země se podle jeho slov už dostala z nejhoršího ven.

Situace ve Španělsku patří mezi nejhorší v Evropě. Hned po Itálii hlásí Španělsko nejvíce obětí. Více než dvacet tisíc lidí tam podlehlo nemoci covid-19. Případů má země více než 200 tisíc. Stav nouze Sánchez v zemi prodloužil, nyní platí do 9. května.