Psali o povodních v Číně. Teď západní novináři čelí výhrůžkám smrtí

Čína čelí nejhorším povodním za posledních sto let. Navzdory nezpochybnitelným snímkům ze zničených měst, zatopených stanic metra či výpovědí zoufalých místních jsou zahraniční novináři čínskou vládou obviňováni z podávání lživých zpráv. A to natolik intenzivně, že se špatná nálada mezi čínským obyvatelstvem a západními novináři vyhrotila ve výhrůžky smrtí, sledování a zastrašování.

K útokům primárně na novináře BBC pokrývající čínskou přírodní katastrofu vyzvala na sociálních sítích stranická organizace v zasažené provincii Che-nan. O den později naštvaní obyvatelé obklíčili reportéry z Deutsche Welle a The Los Angeles Times a agresivně na ně pokřikovali. Videa z incidentu následně posloužila čínským zpravodajským kanálům k rozsáhlým online útokům na novináře pracující i pro další zahraniční média.

Čínské státní médium Global Times způsob práce zahraničních zpravodajů na povodňovém tématu popsalo jako „falešné, zaujaté a pomlouvačné zlo“. Dle představitelů vlády se média místo vyzdvihování záchranných akcí snaží zdůraznit dopady přírodní katastrofy a zbytečně se zaměřují na způsobené škody a ztráty na životech. Čínské ministerstvo zahraničí BBC popsalo jako „Společnost vysílající fámy“ a obvinilo britského novináře Robina Branta z vymýšlení.

Peking je v posledních letech při útocích proti západním sdělovacím prostředkům čím dál agresivnější. Minulý týden diplomaté na čínském velvyslanectví na Srí Lance označili tiskovou agenturu Reuters za „nestydatou“ za použití „ošklivé“ fotografie čínské zlaté olympijské medailistky.

Fotografie se následně objevila také v čínských státních sdělovacích prostředcích. „Nestavte politiku a ideologii nad sport a neříkejte si nestranná mediální organizace,“ uvedlo velvyslanectví na Twitteru směrem k agentuře Reuters.

Šok a chaos pak způsobila výzva Chenanské komunistické ligy mládeže. Organizace vybídla svých 1,6 milionu sledujících na sociální síti Weibo, aby sdíleli adresu novináře BBC Robina Branta. Pod příspěvkem se začaly množit výhrůžky i urážky.

„Dává smysl, aby student technického oboru chodil po ulici s hasákem v ruce, že?“ napsal jeden z uživatelů. „Jako stavební dělník můžu jen tak nosit třeba cihlu,“ přidal se další. „Jako student chirurgie bych mohl mít třeba skalpel,“ dodal další. Následující den vyrazili obyvatelé hlavního města Che-nanu vyřizovat si s Brantem účty. Jenže si ho spletli - nejdříve s německým redaktorem Deutsche Welle, pak s novinářem The Los Angeles Times.

Na německého novináře Mathiase Boelingera se vrhla skupina mužů, tlačili se a křičeli, že je zlý a měl by přestat po Číně šlapat. „Nevím, co by se stalo, kdybych byl opravdu Brant. Mediální prostředí v Číně je právě teď děsivé,“ popsal Boelinger v twitterovém vláknu.

BBC v úterý vydala prohlášení, v němž vyzývá čínskou vládu, aby útoky na novináře okamžitě zastavila. Podle Čínského klubu zahraničních korespondentů (FCCC) dostávají od neděle čínští zaměstnanci BBC, The Los Angeles Times a dalších médií výhrůžky smrtí, zastrašující zprávy a telefonáty. Členy redakce Al-Džazíry sledovali a pronásledovali, novináře Associated Press kolemjdoucí nahlásili na policii. Novináři informující o zatopeném tunelu pro tiskovou agenturu Agence France-Presse byli podle skupiny korespondentů skupinou několika čínských mužů donuceni smazat nabrané záběry. Během rozhovoru novinářů New York Times s místními náhodní kolemjdoucí křičeli na respondenty, aby na nic neodpovídali.

FCCC tvrdí, že v čínské společnosti od úterý „narůstá nepřátelství vůči zahraničním médiím“. Zahraniční novináři v Číně pokrývající povodně se dle klubu potýkají s obtěžováním a výhrůžkami nejen na internetu, ale i v reálném životě. FCCC v prohlášení dále napsal, že je „zklamán a zděšen rostoucí nepřátelstvím vůči zahraničním médiím v Číně“ a že jde o „sentiment podpořený rostoucím čínským nacionalismem, někdy přímo podporovaným čínskými úředníky a oficiálními subjekty“.

Útoky na západní sdělovací prostředky v Číně živí kulturní válka proti cizím vlivům a kampaně vedené komunistickou stranou. Během devítiletého prezidentství Si Ťin-pchinga strana tvrdě zasahuje proti liberálně orientovaným jedincům, jako jsou novináři, intelektuálové, právníci a podnikatelé. Strana koriguje konverzace na sociálních sítích, cenzuruje je či přímo vybízí uživatele k akci. Jedním ze smyslů jejich jednání je šířit myšlenku, že demokracie, nezávislost médií a lidská práva jsou nepřátelským konstruktem západních médií s cílem hanobit Čínu.

Z přírodní katastrofy se tak stala mediální válka mezi Západem a Čínou, při které už vůbec nezáleží na tom, že jsou na území čínské komunistické strany blokovány téměř všechny západní weby a veřejnost se k těmto zprávám jen tak nedostane.

V médiích na téma extrémní povodně přitom vystupují i samotní čínští inženýři. O děsivém stavu přehrad minulý týden promluvil například tajemník komunistické strany Čao Žun-tchao odpovědný za nádrž Čchuang-čuang. „Bylo jen otázkou štěstí, že se nádrž nezhroutila,“ uvedl pro SCMP a dodal, že by tak bylo v ohrožení 10 milionů lidí žijících v okolí. Potvrdil, že silné záplavy narušily telefonní a internetové služby a úředníci v okolí přehrady musí spoléhat na vysílačky. Dodal, že tak silné deště nikdo nikdy nečekal. V Čeng-čou za hodinu napršelo více než 200 milimetrů srážek.

Zahraniční zpravodajské stanice tak musí zápolit s čím dál omezenějším přístupem k jádru dění a rostoucí nevraživostí čínské veřejnosti. V loňském roce Peking kvůli diplomatickému sporu vyloučil více než tucet amerických reportérů pracujících pro The New York Times, The Wall Street Journal a The Washington Post.

Obzvláště nemilosrdní jsou lidé v online prostředí. Profesor žurnalistiky se na Weibu zeptal, proč oficiální televizní stanice Che-nan o nebezpečných srážkách neinformovala. Okamžitě sklidil kritiku, že mu vkládají slova do úst „jeho američtí páni“. Příspěvek čínské novinářky stěžující si na nedostatečnou transparentnost vlády Čeng-čou vyvolal tolik nenávistných komentářů, že jej smazala. Uživatelé si však záhy našli její další příspěvky související s povodněmi a doporučili jí, aby „rychle změnila svou národnost“ a „pospíšila si do USA“.

Ne vždy byla komunistická vláda vůči kritice takto netolerantní. Bývalý premiér Ču Žung-ťi v roce 1998 hlásal, že je přijatelné, pokud pozitivní zprávy tvoří pouze 51 procent mediálních výstupů.

V následujících 15 letech se u některých polonezávislých publikací objevily i náznaky investigativního zpravodajství. Jedním z takových nejvýznamnějších deníků byly noviny Southern Weekend. Na ty si však v roce 2013 došlápl Si Ťin-pching poté, co se redakce vzbouřila kvůli cenzuře. Během několika let všechny noviny, včetně Southern Weekend, v podstatě splynuly se stranickým tiskem.

Tuto středu na se na titulní straně novin objevil akorát soubor citátů z projevu čínského prezidenta k příležitosti 100. výročí založení Čínské komunistické strany. Vypovídající je však žebříček nejčtenějších článků - čtenáře nejvíce zaujal titulek dotazující se, proč navzdory několika včasným varováním před silnými dešti vláda nezavřela podniky a školy.