Článek
Holandsko má první ocelový most, tedy spíše mostek, vytištěný pomocí technologie 3D tisku. Čtyři gigantické robotické paže v hale firmy MX3D nanášely a svařovacími hořáky opracovávaly vrstvy korozivzdorné oceli celkem půl roku. Navrhování a dimenzování stavby ve spolupráci s Královskou univerzitou v Londýně ale firmě trvalo celkem čtyři roky. Výsledkem dlouhotrvající dřiny je 12 metrů dlouhý a 4,9 tuny vážící most.
Stavba je zasvěcená nizozemské královně Maximě, jež most instalovaný v ikonické amsterdamské Čtvrti červených luceren sama v půlce července otevřela veřejnosti poté, co ho společnost na místo dopravila pomocí nákladního vozu, lodi a jeřábu.
Na světový skvost se čekalo dlouhé roky nejen proto, že trojrozměrné nanášení oceli je obtížnější a časově náročnější než například dnes už pokročilá výroba 3D tištěných domů. Ale i proto, že most musí zvládnout unést velký počet chodců, cyklistů nebo i řidičů skútrů či motorek. A jako takový je tak první 3D tištěnou stavbou z kovu sloužící frekventované dopravě.
Skryté senzory sbírají data klíčová pro budoucnost
I kvůli tomu v sobě tento výjimečný ocelový most skrývá řadu senzorů monitorujících tlak, vibrace, pohyb a teplotu. Data se pak přenáší do „virtuálního dvojčete“ stavby, které na počítači ukazuje jeho aktuální stav a modeluje životnost. Údaje ale navíc budou důležité i pro budování dalších takových možných 3D tištěných staveb z oceli.
„Výzkum této nové technologie ve stavebním průmyslu má do budoucna obrovský potenciál, a to jak v rámci estetiky, tak optimalizace a efektivity návrhů, a to spolu s redukcí použitého materiálu,“ vysvětluje spoluzakladatel projektu Craig Buchanan z Královské univerzity v Londýně s tím, že se těší na pokračování projektu v podobě zkoumání dlouhodobého chování trojrozměrně tištěných struktur.
Živoucí laboratoř mohou zkoumat vědci z celého světa
Přestože most prošel rozsáhlými testy a simulacemi už při své výrobě, stále je jakousi „živoucí laboratoří“. A údaje z ní jsou dostupné vědcům z celého světa. Na výzkumu se primárně podílí právě „královští“ vědci, které sdružuje širší tým badatelů, inženýrů a matematiků z Institutu Alana Turinga v Londýně, jenž se spolu s britským vládním oddělením pro výzkum EPSRC spolupodílí na financování projektu.
„Kombinací 3D tisku a technologií ‚digitálního dvojčete‘ můžeme urychlit proces navrhování staveb, zajistit jejich optimalizaci a zvýšit efektivitu výroby, a to s ohledem na dopady na životní prostředí a náklady na výstavbu,“ vysvětluje profesor Mark Girolami z Institutu Alana Turinga v Londýně, který dřív působil také na Královské univerzitě v Londýně.
3D tisk, kam se podíváš
Technologie se zvlášť rozšiřuje v posledních letech, a to nejen na poli stavebnictví. Především v pandemickém roce se 3D tisk i v Česku uplatnil při výrobě zdravotnických pomůcek jako byly ochranné štíty. Tuzemská firma Průša Research přímo produkující tiskárny pomocí dalších 3D tiskáren pak vyváží do 160 zemí světa. Do nich loni jejích 600 zaměstnanců poslalo 100 tisíc tiskáren a společnost díky tomu utržila 2,2 miliardy korun.
Redakce Seznam Zprávy psala třeba i o květináčích pro korály na záchranu podmořské fauny a života, které tisknou v Hongkongu. A například kalifornská společnost Mighty Buildings loni vyvinula proces, při kterém domy o 32 metrech čtverečních obytné plochy tiskne za méně než 24 hodin.
