První, kteří skončí bez práce kvůli koronaviru

Ještě 10 let nazpátek patřilo Česko k premiantům. Alespoň nějakou formou středního vzdělání prošlo v roce 2010 zhruba 95 procent mladých dospělých, šlo o jeden z nejvyšších podílů mezi vyspělými zeměmi.

Jenže od té doby se situace zvrtla. Zatím sice s rezervou dodržujeme cíl Evropské komise pro rok 2020, aby se počet žáků opouštějících vzdělávání jen se základní školou držel pod 10 procenty, ale v této statistice se na rozdíl od většiny států v EU zhoršujeme.

„Musíme snížit neúspěšnost dětí už na základní škole, kde končí 4,5 procenta žáků. Je tak nutné investovat do regionálního školství, kde jsou největší problémy. V 10 procentech obcí s rozšířenou působností nezvládne 10 procent dětí devět tříd, jde tak o velmi koncentrovaný problém,“ varuje sociolog Daniel Prokop.

V Česku se počet mladých maximálně se základní školou za posledních deset let zvedl o více než třetinu na 6,7 procenta (součet lidí se základní a bez základní školy). Horší už je jen Slovensko s nárůstem o 7 procent. Zhruba o deset procent se počet lidí jen se základní školou zvedl ještě v Bulharsku a Maďarsku. Jen mírně se zhoršilo Lucembursko a na svém zůstalo Švédsko. Ostatní státy se za 10 let zlepšily.

„Důležité je nejen řešení sociálních problémů v nejproblematičtějších regionech. Máme totiž také úplně zaostalý systém podpůrných profesí, jako je třeba sociální pedagog, který by komunikoval s rodinami, jejichž děti nechodí do školy,“ vysvětluje Prokop, kam by se pozornost při řešení předčasných odchodů ze vzdělání měla zaměřit.

Dosud to ale neznamenalo pro pracovní trh žádný problém. Česko má stále nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii a práci si snadno najdou i méně kvalifikovaní pracovníci. To se ale s nastupující ekonomickou krizí změní.

Zatím se podle březnových dat ministerstva práce a sociálních věcí drží nezaměstnanost na třech procentech. Jenže výhled do budoucna je hodně pesimistický. Podle MPSV se nezaměstnanost může zvýšit až o pět procentních bodů, analytici ale očekávají, že vyšplhá v následujících měsících možná až k 10 procentům.

„Stejně jako všechny ekonomické krize tak i tato se dotkne nejvíce lidí s nízkou kvalifikací. Nejdůležitější ale z tohoto pohledu je, že tito lidé, pokud už nějakou práci mají, tak na dohodu nebo na dobu určitou, a bohužel jsou tou první skupinou, které se zaměstnavatelé při krizi zbaví,“ říká Klára Kalíšková z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické.

Česko má dlouhodobě skupinu málo kvalifikovaných lidí, tedy zjednodušeně bez dokončeného středoškolského vzdělání, v celé populaci tradičně malou – v posledních letech nemá více než sedm procent. Po revoluci se totiž její podíl z velké části snížil přirozeným procesem. Na pracovní trh nastupovalo více kvalifikovaných lidí, než ho opouštělo. Ale i tenhle trend se vyrušil.

„Procento lidí se základním vzděláním dlouho a výrazně klesalo. Trend se ale bohužel obrací. Zatím se to neprojevuje v agregátních datech, ale když se zaměříme na lidi v mladší věkové kategorii, tak tam se ukazuje, že čísla od roku 2002 pomalu rostou,“ vysvětluje Kalíšková.

Až do roku 2015 byl podle Českého statistického úřadu podíl lidí maximálně se základním vzděláním mezi mladými nižší než u nejstarší kategorie na pracovním trhu. Méně kvalifikované pracovní síly tak na trhu ubývalo. Jenže o rok později se už čísla srovnala na 10,4 procenta a od té doby se nůžky rozevírají. Loni bylo mezi lidmi těsně po škole 10,8 procenta těch, kteří dokončili nejvýše základní školu. O dvě procenta více než mezi nejstaršími lidmi v aktivním věku.

To je trend, který českou ekonomiku může dohnat. A to jak z krátkodobého, tak dlouhodobého pohledu. Tyto zaměstnance totiž zaprvé během nastupující krize firmy propustí jako první, zadruhé ale rostoucí počet lidí jen se základním vzděláním nejde dohromady ani s vládním plánem inovací a modernizací hospodářství. Za každého nedostudovaného člověka přitom zaplatí celá společnost, a to nejen z finančního hlediska, ale i sociálního. Člověk pouze se základní školou si méně vydělá, takže také odvede méně na daních a pojištění. Bude častěji nezaměstnaný a bez práce bude také pravděpodobně delší dobu. Tím pádem na něj stát vydá více i na sociálních dávkách.

Ačkoliv statistiky o rostoucí míře mladých lidí pouze se základní školou vypadají hrozivě, čísla budou patrně ještě horší. Statistiky totiž nemusí postihovat sociálně vyloučené lokality. Právě tam je ale situace nejzávažnější. V české populaci dvacátníků je zhruba deset procent lidí bez dokončené střední nebo základní školy, v sociálně vyloučené lokalitě jsou to ale dvě třetiny obyvatel. Jen v Česku je podle Analýzy sociálně vyloučených lokalit v ČR takových oblastí asi 606 a žije v nich zhruba 115 tisíc lidí.

„Statistiky o předčasných odchodech ze vzdělávání vychází z výběrového šetření pracovních sil, které jsou pověstné tím, že nezasahují sociálně vyloučené lokality, takže otázkou je, jestli to číslo není ještě vyšší,“ varuje Prokop.

Že půjde o větší problém, napovídají i statistiky MŠMT, které mapují předčasné odchody jen ze základních škol. Takových žáků, kteří nevychodí ani devátou třídu, je v Česku 4,5 procenta. Dá se tak očekávat, že lidí bez dokončeného středoškolského vzdělání může být významně víc než 6,7 procenta podle oficiálních výběrových šetření.

Jde navíc o problém regionální. Zatímco Praha patří k nejlepším regionům v Evropské unii a velmi dobře si vedou i Středočeský, Olomoucký a Zlínský kraj. Ústecký a Karlovarský kraj významně zaostávají.

MŠMT ale mapuje ve statistikách i jednotlivé obce s rozšířenou působnosti. Z toho tak vyplývá, že existuje řada míst mimo problémové regiony, kde je míra předčasných odchodů ze základního vzdělávání rovněž vysoká. Jde například o olomoucký Lipník nad Bečvou (13,8 procenta), Tachov v Plzeňském kraji (13,7 procenta) nebo středočeský Slaný (11,2 procenta).

Z pohledu nezaměstnanosti jsou navíc lidé s nižším vzděláním v Česku ohroženější než v dalších státech Evropské unie. Jejich zaměstnanost se dlouhodobě pohybuje pouze kolem 40 procent, průměr EU je přitom minimálně o 10 procent výš. Česko se v posledních třech letech průměru ostatních států přiblížilo, ale to hlavně díky extrémnímu nedostatku jakékoliv pracovní síly na trhu práce. I přesto byla zaměstnanost lidí s maximálně základní školou 50,9 procenta, zatímco průměr EU byl 55 procent.

„V Česku se díváme na velmi úzkou skupinu, která je navíc hodně specifická. V zahraničí je totiž běžnější, že mají lidé pouze základní vzdělání. Tím pádem je pak tato skupina širší, má lepší charakteristiky, a je tak na trhu práce úspěšnější,“ vysvětluje Kalíšková.

Zdaleka nejhorší je ale zaměstnanost mezi mladými od 15 do 24 let, tedy mezi těmi, kteří opustili vzdělávání předčasně v nedávné době. Loni dosáhla podle ČSÚ jen 15 procent.

„Hypotéza, že mladí opouštějí vzdělání, aby si mohli vydělat, by byla ještě pozitivní interpretací toho, co vidíme v datech. Bohužel se ukazuje, že velká část z nich neodchází pracovat a navíc se pohybuje častěji mimo trh práce než starší kohorty populace,“ varuje Kalíšková.

Školní lavice tak v posledních letech dobrovolně opustí demotivovaná generace, která nevidí svou budoucnost ve vzdělání ani v práci. Pokud už nějaké zaměstnání najde, tak většinou se smlouvou na dobu určitou nebo na různé dohody. Právě takových lidí se ale firmy během krize nejrychleji zbaví.

Do budoucna se navíc jejich podíl v populaci bude zvyšovat, a tak se stát nevyhne hledání nějakého zásadního řešení. Prokop i Kalíšková se ale shodují, že je nutné se zaměřit už na základní a střední školy, tedy zajistit, aby mladí lidé ukončili nejen primární, ale nejlépe i nějakou formu sekundárního vzdělání.

Pokud už vstoupí na pracovní trh bez formálního vzdělání, měla by k nim mířit jasná podpora. Současné nastavení rekvalifikačních programů ale pro takové lidi není vhodné.

„Specifikem České republiky je, že zvlášť u osob se základním vzděláním nefunguje příliš dobře aktivní politika zaměstnanosti. Jednak do ní Česká republika v mezinárodním srovnání nedává příliš mnoho zdrojů a zadruhé se tato skupina účastní téměř výlučně veřejně prospěšných prací. Tenhle přístup je přitom podle mnoha výzkumů nejméně efektivní, protože těmto lidem do budoucna nepomáhá najít si standardní zaměstnání,“ vysvětluje Kalíšková.

Řada lidí tak zmizí z pracovního trhu do šedé nebo černé ekonomiky. A to je poslední problém. Zdanění práce patří v Česku k nejvyšším v zemích OECD. Pokud si tak mají i lidé bez formálního vzdělání najít zaměstnání na plný úvazek, musí se to vyplatit jak jim, tak jejich zaměstnavateli.

„Pokud nepracují načerno, mají často smlouvu na minimální mzdu a zbytek dostávají od zaměstnavatele na ruku. Přitom víme, že ten problém tady je, a jedno z nejsnazších řešení by bylo snížit zdanění u těchto osob s nízkými výdělky, protože celkové zdanění práce včetně odvodů zaměstnavatele je opravdu velmi vysoké,“ dodává Kalíšková.