Článek
Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze leží jeden z nejtěžších případů epidemie nového koronaviru.
Muži, který si vydělával jako taxikář, selhaly v důsledku onemocnění COVID-19 plíce a lékaři okysličují jeho krev pomocí mimotělního oběhu.
Může být také prvním českým pacientem, jemuž bude aplikován lék remdesivir, nadějný přípravek, který lékaři zkoušejí jako zbraň proti novému koronaviru.
„Veřejnost čeká zázraky, ale je to experiment,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jan Bláha, přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, kde pacient leží.
Kdy dorazí remdesivir do České republiky? Co je potřeba ještě zařídit předtím, než ho budete moci podat pacientovi?
Zcela upřímně - nemáme nejmenší tušení. Abychom ten lék mohli získat, museli jsme zadat informace o pacientovi do registru. Podání bylo schváleno, dostali jsme od nich potvrzení, že lék bude pacientovi dodán. Jsou ochotní nám ho dát, protože chtějí pomoci. Ale jde to úplně mimo jakoukoliv standardní cestu. Česká republika není součástí studií, které ověřují jeho fungování. Žádnou další informaci o léku v tuto chvíli nemáme.
Hrála v tom roli česká linka, tedy pozice českého vědce Tomáše Cihláře ve firmě Gilead?
Určitě ano. Žádná firma nechce nekontrolovaně někam dávat léky. Pracuje na schválení vlastní studie a teprve až to bude někde registrované, což v tuto chvíli nikde není, tak to mohou někomu poskytnout standardní cestou. Probíhají asi tři nebo čtyři studie přibližně v padesáti zemích, ale Česká republika mezi nimi není. To, že Tomáš Cihlář je Čech, určitě hrálo roli.
Může remdesivir pomoci více lidem v České republice?
Jak se remdesivir medializuje, spousta lidí ho vnímá, že zaručeně funguje a že ty lidi zachrání. Což ale pořád vůbec nevíme. Ten lék byl vyvíjen proti ebole a teď se zkouší, protože koronaviry jsou podobné virům eboly. U některých pacientů to zabralo. Ale pořád neznáme výsledky studií, jakou má efektivitu.
Nevíme ani, jestli nemá nějaké nežádoucí účinky, v tom je potřeba nějaká opatrnost. Vzhledem k situaci běží studie násobně rychleji než u klasického vývoje léků. Mám pocit, že v Čechách si lidé myslí, že to začnou Češi dostávat a lék bude k dispozici. V Čechách to přitom bude řádově pro jednotlivé pacienty. Není to tak, že když bude pacient v těžkém stavu, dáme mu remdesivir. Zcela určitě ne v příštích týdnech nebo měsících.
Nemocnice Na Bulovce také o remdesivir zažádala, ale neúspěšně. Vy jste ho získali. V čem se ty případy liší?
Neliší se v indikaci, ale ve vylučovacích kritériích. Nemám detaily o pacientovi na Bulovce, ale od svých kolegů jsem slyšel, že pacient nesplňoval všechna vylučující kritéria. Je to otázka ledvinných funkcí, podpory oběhu vazoaktivními látkami. Jestli se nepletu, tak ten pacient z Bulovky dostával vazopresory, které udržují krevní tlak, a kvůli tomu byl vyloučen - je to jedno z vylučovacích kritérií.
V jakém stavu je váš pacient ve Všeobecné fakultní nemocnici, který má remdesivir dostat?
V zásadě ve stále stejně kritickém stavu. To, že je na mimotělním oběhu, má typický průběh jako u jakéhokoliv jiného pacienta. První týden je většinou v klidu, protože s funkcí plic, které mu selhaly, pomáhá mimotělní oběh, jenž mu dodává do krve kyslík. Ale je to velmi invazivní metoda a po týdnu můžeme čekat, že se začnou objevovat komplikace typické pro tento způsob léčby. Tipl bych si, že to teď bude kulminovat nahoru a dolu.
Měl by tedy remdesivir dostat co nejdřív?
Je otázka, jestli vůbec bude účinný. Samozřejmě čím dřív se podá, tím je větší pravděpodobnost, že to pomůže. Problém tohoto pacienta je, že mu selhaly plíce. My jsme schopni je nahradit na týden, dva, tři. Pak budou komplikace už jenom z toho, že běží na mimotělním oběhu. Čekáme, jestli se plíce dostanou do stavu, abychom je mohli začít opět využívat, což v tuto chvíli nelze. Ale nezhoršují se.
Jakým způsobem se lék používá?
Ve studiích to je desetidenní léčba. Podání jednou denně, třicetiminutovou infuzí, deset dní po sobě. Není důvod, aby u nás bylo podání jiné.
V médiích se píše o pacientech, jejichž stav se druhý den po podání léku výrazně zlepšil. Je to možné?
To bych si vůbec netroufl tvrdit. Tady bych velmi krotil nadšení, protože je to pořád jenom experimentální podání. Je to lék, který nebyl vyvinutý konkrétně na koronaviry, ale na něco jiného. Zkouší se, jestli na ně nebude fungovat. Na to jsou potřeba velké studie, řádově stovky pacientů, aby se dalo zhodnotit, jestli to funguje. U jednoho pacienta to může být souhrou okolností, nebo to také může být zrovna velmi dobrý respondent.
Pacienti tvoří normální Gaussovu křivku. Někteří na to budou reagovat úplně zázračně, u většiny, jestliže to vůbec funguje, na to bude standardní reakce a část pacientů na to nebude reagovat vůbec, dokonce jim to může ublížit. Dělat závěry z takhle malého počtu podání, to bych si netroufl. Veřejnost to očekává, ale tady je třeba krotit nadšení. Fakt nevíme, je to experiment.
Když vám třeba za hodinu přivezou z letiště remdesivir, kdy ho můžete pacientovi podat?
Připravíme ho a podáme, tam už žádná bariéra není. Největší problémy jsou dva. Aby Gilead schválil jeho podání a potom ho sem dostat. Při dnešním stavu dopravy si umím představit, že je to komplikované. Pokud už je preparát k dispozici, tak standardní postup zahrnuje informovaný souhlas, souhlas Státního ústavu pro kontrolu léčiv a schválení Ministerstvem zdravotnictví. To všechno máme.
Může v případě úspěchu remdesivir pomoci i dalším lidem v České republice?
Není to tak, že máme k dispozici léčbu pro všechny pacienty a problém je vyřešen. Týká se to zatím pouze tohoto pacienta. Jestli se to bude týkat jakéhokoliv jiného pacienta v Čechách, nezáleží vůbec na nás, rozhodně to nezáleží na českých lékařích, Ministerstvu zdravotnictví ani nikom jiném v České republice. Rozhoduje o tom firma Gilead, a to v tomto případě výjimečně a určitě na základě dobrého vztahu k České republice, díky Tomáši Cihlářovi.
Příbuzní nesmí očekávat, že se remdesivir dostane k dalším pacientům, a nemohou vinit kohokoliv u nás, že to někdo ve Všeobecné fakultní nemocnici dostal a jiný na Bulovce nedostal.
Pokud by se ukázalo, že lék funguje, kdy můžeme čekat, že bude k dostání pro všechny?
Podle kuloárních informací, které mám, je ho vyrobené dostatečné množství. Není to tedy problém výroby. Je to záležitost legislativního procesu, registrace. Ale to může jít celkem rychle, protože ochota všech činných orgánů je velmi vysoká.
Čeká se tedy pouze na výsledek studií?
Pokud vím, tak dvě velké studie začaly v Číně, jedna z nich přímo ve Wu-chanu. Jedna studie je na těžkých pacientech, druhá na středně kritických pacientech, teď se to musí vyhodnotit. Neumím teď predikovat rychlost, protože normálně takový proces trvá roky. Ale tohle je situace světové nouze, takže když budou pozitivní výsledky, tak budou jednotlivé státy pravděpodobně používat výjimky z legislativního procesu tak, aby se to dalo podat pacientům co nejdříve.
Jak se to týká České republiky?
V tuhle chvíli nikdo neví, co se bude dít. My vůbec netušíme, jak se bude situace vyvíjet v Čechách. Je pravda, že všechna ta restriktivní opatření dávají naději, že to nebude tak drastické jako v Itálii. Je to dáno i jiným sociálním fungováním, jiným stavem našeho zdravotního systému, který není tak zatížený a včas se dělá ve zdravotnictví nějaká redukce. Uvidíme, čekáme, je to klid před bouří.
