Článek
Co je dobré vědět
Za používání dálnic se v Česku platí formou dálniční známky od ledna 1995.
Před rokem 2007 se používaly i pro nákladní automobily, poté byly nahrazeny elektronickým mýtným systémem.
Nyní na elektronickou variantu přejde i zbytek dálničních známek – jejich virtuální podoba se začne prodávat od prosince.
Stát si od zavedení elektronických dálničních známek slibuje nižší náklady a vyšší výnosy. Teď na známkách ročně utrží přes pět miliard korun.
S několikaletým zpožděním za Slovenskem, Maďarskem a také Rakouskem přechází na systém elektronických dálničních známek i Česko. Už od začátku prosince je bude možné koupit s platností na rok 2021. Stát si od změny slibuje úsporu nákladů, motoristé zase dostanou možnost vše vyřídit z tepla domova.
Digitální „revoluce“ přichází po čtvrtstoletí existence nalepovacích známek.
Co nového přinášejí e-viněty
Dálniční známka už nebude papírová a nemusí se nikam lepit, bude mít jen elektronickou (virtuální) podobu. Kontrolu zaplacení budou provádět policisté a celníci speciálními kamerami, které „přečtou“ SPZ.
Koupit si známku mohou lidé buď online přes státní e-shop (www.edalnice.cz), případně v kamenných pobočkách České pošty a v čerpacích stanicích EuroOil. Hlavně pro cizince je určena třetí varianta – prodej v samoobslužných kioscích na vybraných hraničních přechodech. Časem zřejmě přibudou ještě další privátní obchodní kanály.
I roční známka bude mít klouzavou platnost. Lze tak například koupit známku s platností od 1. dubna 2021 do 31. března 2022.
Všechny tři druhy známek (roční, měsíční, desetidenní) si lze koupit už s tříměsíčním předstihem.
Kdo na sebe při prvním nákupu zanechá kontaktní údaje, toho systém včas upozorní na končící platnost jeho známky.
V éře komunistického režimu a ještě několik let poté se za dálnice neplatilo. Poprvé tato povinnost nastala v lednu 1995. Za roční známku řidiči zaplatili 400 Kč. Je ale třeba připomenout, že průměrná měsíční mzda tehdy dosahovala necelých devět tisíc korun a například bochník chleba přišel na zhruba 10 korun.
„Směřujeme k tomu, aby se na financování dopravních cest podílel nejen každý daňový poplatník, ale zvýšenou měrou zejména ten, kdo dopravních cest intenzivněji využívá. Po zavedení silniční daně, směřující k tomuto cíli, je od roku 1995 zaváděn i poplatek za užívání dálnic a silnic dálničního typu,“ zdůvodnil svého času zavedení poplatků tehdejší premiér Václav Klaus.
První rok se ještě české nálepky tiskly ve Švýcarsku, následně se výroba přesunula do Česka (nyní je tiskne Státní tiskárna cenin).
Cena dálničních známek se zvyšovala jen pozvolna. Během onoho čtvrtstoletí došlo jen pětkrát ke zdražení roční známky. Poslední zvýšení platí od roku 2012 a cena 1500 Kč má zůstat stejná i v příštím roce. To znamená, že celých deset let se s ní nehýbe.
Stejné ceny jako letos zůstanou i u známek 30denních a 10denních (440 a 310 Kč). V této souvislosti lze připomenout, co už si možná mnozí nevybavují: totiž že v minulosti mělo Česko i známky 7denní a 15denní.
Mladší generace si už nejspíš nepamatuje ani na papírové známky pro nákladní automobily. Používány byly před rokem 2007, kdy ještě na dálnicích nefungoval elektronický mýtný systém. Například v roce 2006 stála roční známka pro kamion (vozidlo nad 12 tun) 14 tisíc korun, menší nákladní auta do 12 tun tehdy platila 7 tisíc.
Mapa zpoplatněných českých dálnic
Cena známek by měla odrážet i rozsah dálniční sítě. Když se známky v roce 1995 zavedly, bylo v Česku zpoplatněno zhruba 570 kilometrů dálnic a rychlostních silnic. V současnosti je to téměř dvojnásobek, přesně 995 kilometrů.
Jak ukazuje mapa, ve zpoplatněné síti zdaleka nejsou zahrnuty všechny dálnice. Zejména kolem velkých měst je řada úseků s charakterem obchvatu, kde je umožněno použití komunikace bez poplatku. Jde o to, aby se jí řidiči nevyhýbali a nezatěžovali centra měst.
Týká se to Plzně, Prahy, Brna, Ostravy i dalších městských aglomerací. Tlak místních samospráv na to, aby i další úseky byly ze zpoplatněné sítě vyňaty, je stále veliký.
Stát si od zavedení elektronických dálničních známek slibuje dvojí efekt: nižší náklady a vyšší výnosy. Až praxe ale ukáže, zda to tak skutečně bude. Teď na známkách ročně utrží přes pět miliard korun (mimochodem na mýtném pro nákladní auta zhruba jednou tolik).
Efektivnější kontrola
Předpoklad, že tržby se zvednou zhruba o pět procent, nepočítal s koronavirovou krizí. Použití digitální technologie by mělo odradit černé pasažéry, jak se to stalo na Slovensku. Český systém má však hendikep v tom, že zatím nebude fungovat plně automatizovaná kontrola (s pomocí stacionárních kamer umístěných na portálech nad dálnicemi). Celníci a policisté musí každého neplatiče v provozu nejdříve „dopadnout“ a teprve potom pokutovat.
Kontrola má být přesto efektivnější než v éře papíru. Kdo pojede „načerno“, hrozí mu sankce až 20 tisíc korun. V případě nákladů se očekává výrazná úspora, zhruba poloviční. Doposud náklady na distribuci a prodej dálničních kuponů činí asi 300 milionů korun ročně (při provizi prodejcům ve výši 4,6 procenta). Náklady na tisk známek dosahují dalších zhruba 37 milionů Kč.
Nyní by se mělo hodně peněz ušetřit tím, že se většina známek bude prodávat přes státní e-shop a nic se nemusí tisknout. Přibudou ale náklady na vybudování a provoz celého elektronického systému. Teprve první rok provozu e-vinět tak spolehlivě ukáže, nakolik je elektronika pro státní pokladnu skutečně výhodnější než papír.
