Článek
Studie The Women’s Forum Barometer on Equality se zaměřila na dotazování 9 500 respondentů a uskutečnění 500 rozhovorů napříč státy G20 v otázkách genderu a změn klimatu. Výsledky ukázaly, že měnit své chování kvůli klimatické změně jsou ochotnější ženy než muži.
Ukázalo se, že ženy se snáze motivují k aktivnímu snižování emisí oxidu uhličitého. Činí tak především kvůli tomu, aby přispěly k pozitivní změně na planetě (46 procent) a zlepšily životní podmínky pro následující generace (46 procent). Ženy dále ke změně chování motivují i možné dopady na zdraví nebo porozumění dopadům klimatické změny. Naopak jediným faktorem, který muže motivuje ke změně chování více než ženy, je možná nutnost platby poplatků za vypouštění emisí oxidu uhličitého.
Nejčastěji praktikovanou činností u obou pohlaví je recyklování a upouštění od jednorázových produktů (muži 51 procent, ženy 59 procent) a podpora lokálních produktů (43 procent mužů a 47 procent žen). Ženy i muži dále v boji proti klimatické změně ochotně šetří vodou, méně nakupují nebo snižují konzumaci masa.
Postavení žen na klíčových pozicích ve státní správě, kde se často rozhoduje o otázkách souvisejících s klimatem, je nicméně minoritní. Podle výzkumu zastávají významné pozice na ministerstvech (životního prostředí, dopravy, energetiky) především muži (Německo 79 procent, Francie 71 procent, Velká Británie 61 procent, Turecko 87,2 procenta).
84 procent všech respondentů přitom uvedlo, že potírání rozdílů mezi pohlavími v souvislosti s budoucím vývojem ekonomiky po pandemii by se mělo stát prioritním tématem. Každý třetí nicméně pochybuje, že k tomu opravdu v jejich zemi dojde. 55 procent dotazovaných si naopak myslí, že ekonomické dopady pandemie nerovné postavení pohlaví v jejich zemi jen zvýší.
