Článek
Češi nejsou klimaskeptici, váhají ale s tím, zda se krize musí řešit hned, ukazují data z připravované studie STEM. V hlavním zájmu je česká krajina, globální důsledky klimatických změn jsou až druhotné. Průzkum navíc odhalil, že více než tři čtvrtiny dotázaných neznají hlavní plán Evropské unie, jak s danou problematikou bojovat.
Větší udržitelnost a ochranu životního prostředí by pro Českou republiku uvítalo 73 procent respondentů navzdory faktu, že opatření mohou vést ke zpomalení hospodářského růstu. Obavy, že v důsledku zaváděných restrikcí dojde v tuzemsku ke zhoršení ekonomické situace, má dle analýzy polovina dotázaných.
Vnímání změny klimatu v české společnosti
Ústav empirických výzkumů STEM provedl průzkum o postojích Čechů k problematice změny klimatu a minimalizace jejích dopadů. Autoři se zaměřovali především na možná řešení tohoto problému a jejich případné důsledky.
Sběr dat proběhl letos od 7. do 13. dubna kombinací online a telefonického dotazování. Průzkumu se účastnilo 1 049 respondentů. Vzorek je reprezentativní pro českou populaci dle věku, vzdělání, příjmové skupiny, velikosti bydliště, kraje, zájmu o politiku a užívání internetu.
Následná analýza STEM pak vychází i z předešlých průzkumů veřejného mínění.
Nejčastěji by lepší a efektivnější ochranu životního prostředí v Česku uvítala nejstarší a nejmladší generace, naopak nejmenší zájem o další kroky vpřed v boji s klimatickou krizí projevila skupina 45–59 let. „Češi nejsou národ klausovců v tom smyslu, že těch, kteří odmítají vědecké teorie ke globálnímu oteplování, je minimum. V čem jsme nejednotní, je otázka, jak problém řešit,“ okomentoval výsledky jeden z autorů studie, analytik Nikola Hořejš.
Přílišné rozdíly v názorech pak nejsou při srovnání odpovědí podle dosaženého vzdělání respondentů. Důraznější postup by však nejvíce volili lidé bez maturity.
Téma změny klimatu označuje za společensky důležité a závažné 79 procent všech dotazovaných. Nejvíce jich je v kategorii 60+, v níž ho za velmi důležitou oblast považuje 44 procent a jako poměrně důležitou ji chápe dalších 38 procent. Nejvíce dotazovaných, pro které není klimatická krize podstatným společenským tématem, bylo ve druhé nejstarší věkové skupině 45–59 let. Oblast změny klimatu zde přijde nedůležitá 32 procentům.
V každé skupině z hlediska dosaženého vzdělání přikládaly klimatické krizi významnou roli více než tři čtvrtiny dotazovaných. I zde ji za důležitou nejčastěji označili lidé bez maturity.
Nejvíce nás tíží situace v Česku
Klimatické změny respondenti nejcitelněji pozorují v českém kontextu. Podle autorů studie Čechy nejvíce trápí sucho a úbytek lesů. „Ne všichni Češi vnímají spojitost mezi globálními změnami a českou přírodou. Mnozí jsou přesvědčeni, že lze zachraňovat jedno bez druhého,“ uvádí analytik Nikola Hořejš.
Průzkum ukázal, že stav, ve kterém se česká krajina nachází, hodnotí většina respondentů jako velmi důležitý. Nejvýrazněji je o tom přesvědčena generace lidí nad 60 let, kde tuzemským přírodním podmínkám připisuje zásadní roli přes 97 procent dotázaných.
Oproti jiným státům České republice také chybí jasná politická debata, v níž by politici předložili návrhy na obnovu zničené přírody. Jak zmiňuje Hořejš: „V tomto jsme v bodě nula. Sucho a usychající lesy námi otřásly, ale zatím se rozhlížíme, co se s tím má vlastně dělat. Tato debata se může zvrátit kamkoliv.“
Největší hrozbou jsou skleníkové plyny
Jak uvádí web ministerstva životního prostředí, příčinou změny klimatu je s největší pravděpodobností zesilování přirozeného skleníkového efektu atmosféry v důsledku lidské činnosti a nadměrného zvyšování antropogenních emisí skleníkových plynů. Právě tyto plyny je třeba efektivně snižovat.
„Více než polovina lidí považuje problém za naléhavý. Politici na to ale nereagují. Zatím se téma u nás nestalo příliš politickou otázkou, protože globální oteplování chtějí řešit lidé napříč různými politickými směry,“ upřesňuje Hořejš.
Zajímavý je přístup, jaký má v současnosti česká veřejnost k regulujícím opatřením a jejich dopadu na tuzemskou ekonomiku. Zhoršení ekonomické situace v ČR z tohoto důvodu se více či méně obává zhruba polovina dotázaných, nejvíce, a to 59,6 %, jich je v kategorii 60+. Nejméně se ho bojí skupina ve věku 30–40 let a vysokoškolsky vzdělaní.
Průzkum ale také ukázal, že respondenti napříč věkovými kategoriemi a dosaženým vzděláním se více bojí dopadu regulujících opatření na české hospodářství než na vlastní domácnost.
„Překvapivé je, že Češi a Češky se v souvislosti s klimatickou politikou nebojí o svoji peněženku. Nemají pocit, že to povede k větším nákladům domácnosti. To může být proto, že zatím většinu nákladů nese průmysl, nebo proto, že zatím je tím nikdo nezačal strašit,“ vysvětluje analytik.
Ačkoli Češi klimatickou politiku podporují, o navrhovaných řešeních krize příliš velké povědomí nemají. Program Evropské komise na záchranu životního prostředí nezná 76 procent dotazovaných, přestože má vést k tomu, aby se Evropa „stala prvním klimaticky neutrálním kontinentem“.
Jedním z cílů tohoto programu s názvem Zelená dohoda pro Evropu je do roku 2050 dosáhnout nulových čistých emisí skleníkových plynů. Na jeho realizaci půjde jedna třetina investic ve výši 1,8 bilionu eur, jež jsou k dispozici v rámci programu oživení NextGenerationEU a sedmiletého rozpočtu EU.
Kdy je třeba začít s řešením krize?
Nejednotný názor pak u Čechů panuje v otázce, kdy začít změny klimatu řešit. 35 procent respondentů by klimatickou politiku uvedlo do praxe až v budoucnu, 56 procent by ji naopak začalo řešit okamžitě. Jen devět procent uvedlo, že ke změnám klimatu vlivem působení člověka zřejmě nedochází, a proto není třeba měnit dosavadní styl života ani v budoucnu.
