Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Státních zaměstnanců přibývá, podnikatelů prudce ubývá. Trend posledních let zrychlil během pandemie. Nejvíc ze všech oborů škodí průmyslu, který je dosud považován za výkladní skříň zdejší ekonomiky.
Právě z průmyslových podniků je slyšet pokřik, že chybějí zaměstnanci. V září dosahoval podíl lidí bez práce 3,5 procenta, ovšem málokdo z 250 tisíc nezaměstnaných má zájem nastoupit do výroby.
Velký počet aktuálně nabízených pracovních pozic Čechy jednoduše neláká.
„Velký počet aktuálně nabízených pracovních pozic Čechy jednoduše neláká,“ upozorňuje analytik Raiffeisen Bank Vít Hradil. Do výčtu neoblíbených profesí podle Úřadu práce patří „dělník výstavby budov, montážní dělník, obsluha vysokozdvižných vozíků, uklízeč, pomocník ve výrobě a řidič nákladních automobilů“.
Údaje o tom, že nedostatečná nabídka pracovních sil zdržuje hospodářské oživení, potvrzuje také Svaz průmyslu a dopravy.
„Průmyslovým podnikům podle našich průzkumů rostou zakázky. Dalšímu a rychlejšímu růstu ekonomiky ale brání právě nedostatek lidí. Podle jarního průzkumu je to největší bariéra pro 44 procent dotázaných firem,“ potvrzuje ředitelka zaměstnavatelské sekce Eva Martinicová.
Situace je o to vážnější, že právě v průmyslu ubylo během pandemické krize nejvíc pracovníků, podle Eurostatu celkem 95 tisíc. Až na dalších místech jsou vládní uzávěrou nejvíc postižené obory restaurací a maloobchodu, kde se počet zaměstnanců za dva roky snížil o 60 resp. 40 tisíc.
O desítky tisíc poklesl i počet zaměstnanců v dopravě, která je závislá hlavně na zakázkách od výrobních podniků.
Získat ztracené zaměstnance zpátky bude obtížné, protože značná část z nich mezitím našla nová a bezpečnější místa ve státních službě. 50 tisíc nových míst vzniklo během pandemie na úřadech, u policie, ve školách, ordinacích a sociálních službách.
Platy státních zaměstnanců se přitom zvyšovaly rychleji než v soukromém sektoru. Není divu, že Česko patří – vedle Beneluxu a většiny středomořských států – mezi deset evropských zemí, kde jejich počet vyrostl od roku 2019 aspoň o pět procent.
O tom, že tuzemští pracovníci ztrácejí chuť podstupovat riziko, svědčí také údaje, že se Česko zařadilo mezi pět zemí, kde během krize nejvíc ubylo podnikatelů. Obdobné výsledky zaznamenaly vzhledem ke své velikosti také Německo a Rakousko, tedy země, které stejně jako Česko spojily přísná protipandemická opatření s masivní podporou podniků.
Právě taková strategie však v mnoha případech nestačila na to, aby podpořila motivaci v jednou zavřené firmě znovu začínat. Útlum podnikání v Česku nejvíc zasáhl opět průmysl, kde se zavřelo 25 tisíc firem a živností, tedy čtvrtina stavu před krizí.
Nový rozvoj výroby se neobejde bez řady změn, na kterých se podle Svazu průmyslu musí podílet příští vláda. K prioritám patří podle ředitelky Martinicové právě „řešení tristní situace na trhu práce, vzdělanost a digitalizace“.
Pokud si Česko má udržet pozici průmyslového lídra, musí zjednodušit proces přijímání cizinců, podpořit rekvalifikace a umožnit flexibilní formy práce.
„Pracovní trh musí reflektovat neustálý vývoj, který přináší 21. století. To bude i úkol pro vládu,“ vysvětluje ředitelka Martinicová.
